Komentář zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 196a

Odstavec 1

V tomto odstavci jsou stanoveny podmínky, za kterých může společnost s určitými osobami (tzv. kvalifikovanými osobami) činit následující úkony:

• uzavírat smlouvu o úvěru,

• uzavírat smlouvu o půjčce,

• převádět na tyto osoby bezplatně majetek společnosti.

Za kvalifikované osoby obchodní zákoník považuje následující osoby:

• člen představenstva,

• člen dozorčí rady,

• prokurista,

• jiná osobou, která je oprávněna jménem společnosti výše uvedené smlouvy uzavřít (např. na základě plné moci),

• osoby jim blízké.

Pro výše uvedené úkony mezi společností a kvalifikovanými osobami obchodní zákoník vyžaduje jednak předchozí souhlas valné hromady a jednak to, aby právní úkon byl učiněn pouze za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Kdo je osobou blízkou upravuje § 116 občanského zákoníku; podle citovaného ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé (tedy jak předci, tak potomci - synové, dcery, vnuci, rodiče a prarodiče apod., včetně vztahů založených osvojením), sourozenec, manžel či partner (míněno partner podle zákona č. zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství). Jiná osoba v poměru rodinném nebo obdobném (např. druh či družka) se pokládají za osobu blízkou jen tehdy, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

V praxi byla otevřena i otázka, zda může být osobou blízkou pro účely § 196a obchodního zákoníku i právnická osoba. Tato otázka byla vyřešena v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, ze dne 27. 1. 2010, ze kterého citujeme:

Otázkou, zda právnická osoba může být osobou blízkou osobě fyzické, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku uveřejněném pod číslem 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek („R 53/2004“), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se právnická osoba – pro účely ustanovení § 42a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – považuje za osobu blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li (mimo jiné) dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu). Obdobný závěr lze učinit i ve vztahu k ustanovení § 196a obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Ačkoli v tomto ustanovení ani v jiných ustanoveních obchodního (či občanského) zákoníku není výslovně uvedeno, kdo se rozumí osobou blízkou osobám vypočteným v § 196a odst. 1 obch. zák., nelze z nedostatku výslovné právní úpravy dovozovat, že by osobou blízkou osobám vypočteným v § 196a odst. 1 obch. zák. nemohla být právnická osoba. Zákon naopak vychází z toho, že účastníkem právních úkonů spadajících do režimu § 196a obch. zák. bude akciová společnost, popř. společnost s ručením omezenýma nevylučuje ani, aby právnická osoba stála na druhé straně dotčeného právního úkonu.

Stejně jako při posuzování vzájemných poměrů účastníků odporovatelných právních úkonů je i v případě transakcí spadajících do režimu ustanovení § 196a obch. zák. otázku osoby blízké třeba řešit pomocí analogie (§ 1 odst. 2 obch. zák. a § 853 obč. zák.).

Proto i zde platí, že u fyzických osob, které činí (mohou činit) jménem právnické osoby právní úkony, je třeba – zejména s přihlédnutím k tomu, že jejich prostřednictvím se utváří vůle právnické osoby – uvažovat s tím, že mají z titulu svého postavení (a z něj vyplývající odpovědnosti) k této (své) právnické osobě takový vztah, že by důvodně pociťovaly újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní. Z analogického užití ustanovení § 116 obč. zák. proto vyplývá, že tyto fyzické osoby jsou – i z hlediska ustanovení § 196a obch. zák. – osobami blízkými této právnické osobě (viz R 53/2004).

Co se rozumí podmínkami obvyklými v obchodním styku obchodní zákoník nedefinuje a bude to vždy předmětem konkrétního posouzení. U smlouvy o úvěru či půjčce bude mít nepochybně rozhodující význam výše sjednaného úroku, případně skutečnost, zda byla půjčka poskytnuta bezúročně (bezúročná půjčka zpravidla obvyklá v obchodním styku nebude). Při posuzování splnění podmínky obvyklosti v obchodním styku rovněž může mít význam skutečnost, zda bylo vrácení půjčky či úvěru dostatečně zajištěno, délka splatnosti půjčky či úvěru, sjednané sankce apod.

Komentované ustanovení přitom zahrnuje nejen případy, kdy si společnost peníze „půjčuje“ (tedy stojí na straně dlužníka), ale i případy, kdy společnost peníze „půjčuje“ (tedy stojí na straně věřitele.

Odstavec 2

V odstavci 2 je použití prvního odstavce rozšířeno i na případy, kdy uvedené smlouvy uzavírá společnost a jiná osoba (může jít o osobu právnickou či fyzickou), pokud je jejím jménem kvalifikovaná osoba oprávněna takovou smlouvu uzavřít. Obchodní zákoník nicméně stanoví jednu výjimku, a to pro případ, kdy půjčku nebo úvěr poskytuje ovládající osoba osobě ovládané. V takovém případě se nevyžaduje souhlas valné hromady, nicméně i v tomto případě musí být splněna podmínka obvyklosti v obchodním styku.

Odstavec 3

Podle tohoto ustanovení, pokud společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí majetku od:

• zakladatele společnosti,

• akcionáře nebo osoby jednající s ním ve shodě,

• člena představenstva, člena dozorčí rady, prokuristy, jiné osoby, která je oprávněna jménem společnosti jednat, a osoby jim blízké (tedy od osob uvedených v § 196a odst. 1 ObchZ a v tomto článku označovaných jako kvalifikované osoby)

• osoby jí ovládané,

• osoby, se kterou tvoří koncern,

anebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. V případě, že k nabytí majetku (ale nikoliv k jeho převodu)…