Komentář zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 387

Právní úprava promlčení v obchodním zákoníku je ucelená, komplexní, a proto podpůrné použití občanského zákoníku nepřichází prakticky v úvahu. Všechna ustanovení jsou kogentní.

Promlčení práva je jedním z právních následků marného uplynutí doby. I nstitut promlčení je důsledkem ignorováním zásady, že každý má náležitě pečovat o svá práva. Marným uplynutím určité zákonem stanovené doby nastává situace, kdy dlužník může u soudu namítat, že doba stanovená zákonem již uplynula. Tímto způsobem se může zprostit povinnosti splnit svůj závazek věřiteli. Námitkou promlčení tak zaniká nárok věřitele, nikoliv však právo samotné. Promlčené právo věřitele existuje nadále v podobě práva naturálního, kterému odpovídá naturální obligace dlužníka. Význam přetrvávání promlčeného práva jako naturální obligace spočívá v tom, že kdyby plnil dlužník i po uplynutí promlčecí doby, plnil po právu a na straně věřitele nevzniká bezdůvodné obohacení. Vznést námitku promlčení není povinností dlužníka a záleží pouze na něm, zda tak učiní (pokud tak neučiní, pak důvodem je zpravidla to, že o promlčení nároku neví). V případě, že dlužník vznese námitku promlčení, soud nemůže věřiteli promlčené právo přiznat a musí žalobu zamítnout. V případě, že dlužník ale promlčení nenamítne, soud věřiteli jeho nárok přizná a dlužník je povinen svůj závazek vůči věřiteli splnit, a to i přesto, že promlčecí doba k uplatnění práva již uplynula. Soudy přitom nikdy nepoučují účastníky o otázkách hmotného práva (soud tedy nemůže dlužníka upozornit na to, že právo věřitele je promlčené) a pokud to dlužník nenamítne, tak soud k promlčení nepřihlíží a zda je právo promlčené nezkoumá.

Jiným následkem marného uplynutí doby je prekluze (§ 583 ObčZ). Prekluze znamená zánik práva. Nastává přímo ze zákona a soud k prekluzi přihlíží z úřední povinnosti, aniž by musela kterákoli strana sporu prekluzi namítat. Prekludují jen ta práva,…