č. 1268/2007 Sb. NSS, Spotřební daň z minerálních olejů: barvení a značkování paliv a maziv

Celní úřad Kolín dne 7. 5. 2004 zamítl žádost žalobce o vrácení spotřební daně z minerálních olejů ve výši 3 483 612 Kč za zdaňovací období měsíce února 2004. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 23. 4. 2005 zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, na základě které Městský soudu v Praze dne 28. 4. 2006 rozhodnutí žalovaného zrušil. Podstatou věci bylo posouzení, zda v případě, kdy z nakoupeného oleje [nebylo přitom sporu o tom, že se jednalo o topný olej, tedy minerální olej uvedený v § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb.] smísením s barvící a značkovací směsí vznikne topný olej extra lehký nízkosirný, lze hovořit o tom, že žalobce tento olej vyrobil, resp. vyrábí, či zda jde toliko o úpravu předchozího produktu. Dle názoru městského soudu nelze ze zákona o spotřebních daních účinného v daném období dovodit, že by to, co se rozumí výrobou minerálního oleje, mělo být posuzováno jinak než v období po 1.7. 2005.

Pro tento postup nezakládá platná právní úprava v rozhodném období žádné odůvodnění. To, že zákon č. 353/2003 Sb. předpokládal, že spotřební daň bude za splnění zákonných podmínek vrácena i těm, kteří topné oleje vyrobili, jednoznačně vyplývá z § 56 odst. 5 tehdy účinného zákona, protože jinak by bylo nadbytečné stanovit, jak se v takovém případě nárok na vrácení daně prokazuje. Městský soud tak uzavřel, že v obecné rovině není důvod posuzovat, zda došlo či nedošlo k výrobě topného oleje odlišně, než jak je tomu podle předchozí i následné právní úpravy. Soud poukazuje na to, že žalovaný položil při výkladu § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. důraz na spojení „...které jsou barveny a značkovány podle zvláštního právního předpisu“ a z toho dovodil, že nemůže jít o výrobu…