č. 4029/2020 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: hodnocení zpráv o zemi původu; udělení azylu soudem

Pokud výpověď žadatele o udělení mezinárodní ochrany a informace o zemi původu, které si správní orgán obstará, avšak které řádně a objektivně nezhodnotí a s rozhodnými skutečnostmi se nevypořádá, nasvědčují tomu, že žadatel naplňuje definici uprchlíka dle § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správní soud oprávněn dle § 78 odst. 5 s. ř. s. ve svém zrušujícím rozsudku zavázat správní orgán právním názorem, podle něhož je správní orgán povinen udělit žadateli azyl dle § 12 zákona o azylu.

V závislosti na konkrétních skutkových okolnostech věci může soud tuto povinnost správního orgánu případně podmínit tím, že v dalším řízení nevyvstanou nové skutečnosti, které by zásadně změnily závěry přijaté soudem. O takové zásadní nové skutečnosti může jít například tehdy, pokud správní orgán v dalším řízení zásadně zpochybní hodnověrnost výpovědi žadatele ohledně jeho azylového příběhu, či pokud na základě věrohodných, objektivních, přesných a aktuálních informací o zemi původu správní orgán doloží a řádně zdůvodní, že pro žadatele existuje reálná možnost vnitrostátní ochrany v jiné části země původu ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu, příp. pokud správní orgán zjistí důvody, pro něž by bylo třeba žadatele vyloučit z možnosti udělení azylu dle § 15 zákona o azylu.

Nebude-li tento, byť i takto podmíněný, závazný právní názor soudu správním orgánem v dalším řízení respektován, bude správní soud v případném dalším zrušujícím rozsudku již povinen na základě rozsudku velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 29. 7. 2019, Torubarov, C-556/17, přímo udělit žadateli azyl dle § 12 zákona o azylu i přesto, že mu vnitrostátní právo takovou pravomoc nesvěřuje.