Nález 110/2007 SbNU, sv.46, K ukládání pokut soutěžitelům podle zákona na ochranu hospodářské soutěže z hlediska ústavních principůK otázce dominantního postavení soutěžitele na trhu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 46, nález č. 110

II. ÚS 192/05

K ukládání pokut soutěžitelům podle zákona na ochranu hospodářské soutěže z hlediska ústavních principů
K otázce dominantního postavení soutěžitele na trhu

Nejvyšší správní soud vyložil ustanovení § 14 odst. 5 zákona č.63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, tak, že pokuta musí být do jednoho roku ode dne zjištění porušení povinností uložena pravomocně, přičemž zač0átkem lhůty je, vzhledem k jazykovému významu užitého termínu „zjištění“, teprve okamžik, kdy byla Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže stěžovatelce poskytnuta možnost vyjádřit se k předmětu řízení a výsledkům šetření.

Pokud by byl přijat výklad podaný v napadeném rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, pak by okamžik, kdy se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti dozvěděl, při krajním výkladu mohl být totožný s okamžikem, kdy je vydáno rozhodnutí, kterým se nesplnění zákazu nebo porušení povinnosti deklaruje. Lhůta by pak byla degradována, zjednodušeně řečeno, na rámec, v němž má proběhnout rozkladové řízení. To by znamenalo popření jakéhokoliv praktického smyslu citované lhůty pro uložení pokuty, neboť posouzení okamžiku jejího počátku by záviselo toliko na nepřezkoumatelné libovůli správního orgánu. Předmětná lhůta byla zákonodárcem do právního předpisu zakotvena jako prostředek ochrany účastníka správního řízení proti postupu orgánů veřejné moci. Tomu je potřeba přizpůsobit i interpretaci příslušných ustanovení a vyvarovat se takové, která by smysl lhůty zcela míjela.

Nejvyšší správní soud i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a jeho předseda ustanovení o subjektivní lhůtě pro uložení pokuty vyložili způsobem, který ve svém důsledku znamená pro stěžovatelku ztrátu jistoty, že může být veřejnou mocí sankcionována jen v limitovaném časovém prostoru, který je stanoven právním předpisem, čímž bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces.

Z hlediska správního trestání Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 611/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č.75) vyložil, že ačkoliv je zákaz retroaktivity právních norem v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního práva, je nutno z čl. 1 Ústavy České republiky dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva. Aktuálně je v České republice definice dominantního postavení založena na konceptu tržní síly, a nikoli toliko na výši tržního podílu na relevantním trhu. Jde o pojetí od definice obsažené v zákoně č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, diametrálně odlišné. Bylo proto namístě se zabývat tím, zda by použití ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), platných v době rozhodování a vymezujících skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení v hospodářské soutěži, bylo pro stěžovatelku výhodnější oproti aplikované právní úpravě předchozí.

Opomenutí zabývat se tím, zda…