Nález 35/2000 SbNU, sv.17, K poučovací povinnosti souduK označení žalovaného ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 35

I. ÚS 355/97

K poučovací povinnosti soudu
K označení žalovaného ve správním soudnictví

Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž z hlediska § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žaloba má mít (i s poučením soudu, je-li toho třeba) takové náležitosti, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Není věcí soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu, a tedy ani v otázce věcné legitimace. Soud však má žalobce poučit ve věci správného označení účastníků řízení, a to i tehdy, je-li žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Poučení soudem tam, kde je možno věc posoudit spíše jako omyl žalobce, jestliže má na mysli jeden a týž subjekt, je tedy plně namístě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 74/94, sv. 3, str. 298-299, a nález sp. zn. I. ÚS 388/97, sv. 10, str. 63).

I když Policie České republiky není právnickou osobou (srov. k tomu stanovisko pléna Nejvyššího soudu Plsn 2/96), jsou její útvary podle § 54 zákona o přestupcích příslušné k projednání přestupků spáchaných porušením právních předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v prvním stupni a odvolacím orgánem je správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (§ 58 odst. 1 správního řádu), tedy rovněž příslušný orgán Policie České republiky. Podle § 250 odst. 4 o. s. ř. je u rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, neboť ve správním soudnictví soudy přezkoumávají zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (§ 244 odst. 1 o. s. ř.). Přitom správní úřad není eo ipso osobou v právním smyslu a z hlediska veřejnoprávního si jej lze představit také jako výčet určitých pravomocí. Žalobce proto určuje nikoliv osobu, nýbrž nositele těchto pravomocí (srov. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád - komentář, 2. vydání, Praha, 1996, str. 721).

Jestliže tedy okresní soud bez náležitého poučení navrhovatele zastavil řízení, neboť dospěl k závěru, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, a krajský soud toto rozhodnutí potvrdil, bylo tím porušeno stěžovatelovo základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 8. března 2000 sp. zn. I. ÚS 355/97 ve věci ústavní stížnosti J. W. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 29. 5. 1997 sp. zn. 24 Co 266/97 a proti usnesení Okresního soudu v Kladně z 10. 4. 1997 sp. zn. 9 C 5/97 o zastavení řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství, Dopravního inspektorátu v Kladně, a Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Dopravního inspektorátu v Praze, o přestupku.