3.8.4
Odstoupení od smlouvy
Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, JUDr. Dita Komárková
NahoruOdstoupení od smlouvy
Odstoupení od smlouvy je jedním z nejčastějších způsobů zániku nesplněného závazku. V obecné rovině je institut odstoupení od smlouvy upraven v ustanoveních § 2001 až 2005 OZ, přičemž tato obecná pravidla se uplatní v případě, že zvláštní ustanovení nového občanského zákoníku či jiného právního předpisu nestanoví jinak. Zvláštní pravidla odstoupení od smlouvy jsou například zakotvena u koupě závodu v ustanovení § 2182 OZ.
Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním jednáním vedoucím k ukončení smlouvy, k němuž není zapotřebí souhlasu či jiného vyjádření druhé smluvní strany.
Odstoupení od smlouvy je právem oprávněné strany, se kterým není spojena povinnost uhradit jakoukoli platbu. Pokud by právo na odstoupení od smlouvy bylo navázáno na zaplacení určité peněžité částky, jednalo by se s největší pravděpodobností o odstupné (§ 1992 OZ). Proto například smluvně nelze ujednat smluvní pokutu pro případ odstoupení od smlouvy.
NahoruDůvody odstoupení
Od smlouvy lze odstoupit výhradně v případech stanovených zákonem nebo sjednaných ve smlouvě. Proto odstoupení od smlouvy nepředstavuje možnost vyvázat se ze smlouvy v případě, kdy smluvní strana přestane mít zájem na závazku nebo kdy smlouva přestane být pro druhou smluvní stranu výhodná.
Mezi zákonem stanovené důvody patří například:
a) podstatné a nepodstatné porušení smlouvy prodlením (§ 1977 a 1978 OZ),
b) podstatné porušení smlouvy jiným způsobem (§ 2002 OZ),
c) nemožnost odstranění vady a nelze-li pro ni předmět řádně užívat (§ 1923 OZ),
d) v rámci ochrany spotřebitele za splnění podmínek dle § 1923 a násl. OZ,
e) zvláštní případy stanovené u jednotlivých smluvních typů nebo ve zvláštních právních předpisech, například:
-
pokud úvěrovaný použil peněžní prostředky pro jiný účel, ačkoliv měly být použity pouze pro účel uvedený ve smlouvě (§ 2400 OZ);
-
pokud objednatel neposkytl součinnost, ačkoliv zhotovitel určil objednateli lhůtu k jejímu poskytnutí a upozornil objednatele na své právo odstoupit od smlouvy (§ 2591 OZ) aj.
Pokud se smluvní strana rozhodne přistoupit k odstoupení od smlouvy, je nezbytné, aby zákonem stanovené nebo smluvně ujednané důvody, včetně případných dalších podmínek, byly naplněny, resp. existovaly k okamžiku odstoupení. Nelze totiž platně odstoupit od smlouvy, pokud důvody pro odstoupení od smlouvy pominuly ještě před učiněním odstoupení.
NahoruUvedení důvodu
Dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu IV. ÚS 182/01 ze dne 30. 11. 2001: "Bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu." Přestože se názor Ústavního soudu kloní k závěru, že uvedení důvodu v oznámení o odstoupení od smlouvy není nezbytné, existuje zde více právních názorů na danou věc.
Ačkoliv právní úprava nespojuje s neuvedením důvodu automatickou neplatnost odstoupení, lze uvedení důvodu doporučit, a to s ohledem na zájmy druhé smluvní strany. Druhé smluvní straně tak bude od počátku zřejmé, na základě jakého důvodu je od smlouvy odstupováno a zda jej shledává za oprávněný či nikoliv.
Povinnost uvést důvody k odstoupení od smlouvy může však stanovit smlouva.
NahoruPodstatné náležitosti
Pokud není zákonem stanoveno nebo smlouvou ujednáno jinak, odstoupení od smlouvy by mělo obsahovat minimálně následující skutečnosti:
-
identifikaci smluvní strany, které je odstoupení od smlouvy adresováno,
-
označení smlouvy, od níž je odstupováno,
-
vymezení rozhodných skutečností odůvodňujících odstoupení od smlouvy,
-
podpis jednající osoby v případě, že je odstoupení činěno v písemné formě.
Odstoupení od smlouvy by mělo být učiněno dostatečně určitě a pokud možno explicitně, aby nevznikaly pochybnosti o tom, čeho má být učiněným právním jednáním dosaženo. Obsahem by tak měl být projev vůle smluvní strany, na jehož základě bude možné dospět k závěru, že smluvní strana odstupuje od smlouvy. Z tohoto důvodu lze doporučit výslovné užití slovního vyjádření "odstoupení od smlouvy", popř. lze užít i "zrušení závazku" s odkazem na zákonné ustanovení či ujednání ve smlouvě.
NahoruForma
Forma odstoupení od smlouvy není v obecných ustanoveních OZ výslovně stanovena, lze ji tedy učinit i v jiné než písemné formě. Nicméně z tohoto pravidla existují následující výjimky. Požadavek na formu odstoupení od smlouvy může být:
-
výslovně stanoven v rámci právní úpravy určitého smluvního typu,
-
smluvními stranami ujednán,
-
dále OZ v ustanovení § 564 stanoví požadavek na zachování stejné či přísnější formy právního jednání, jestliže zákon pro právní jednání vyžaduje určitou právní formu (například písemnou) nebo pokud to není vyloučeno smluvními stranami. To znamená, že pokud zákon vyžaduje, aby smlouva byla učiněna písemně, odstoupení od smlouvy musí být učiněno také v písemné formě.
NahoruÚčinky odstoupení
Odstoupení od smlouvy představuje adresované právní jednání, jehož účinky nenastanou dříve, než se s ním adresát měl možnost seznámit, tedy než došlo do sféry jeho dispozice, například osobním sdělením, dopisem aj. Pokud bude odstoupení od smlouvy učiněno vůči nepřítomné osobě, tj. nikoliv při osobním jednání s druhou stranou, platí, že odstoupení od smlouvy vůči této osobě působí od okamžiku, kdy jí dojde. Jestliže druhá strana vědomě zmaří dojití odstoupení od smlouvy, pak se uplatní zákonem stanovená domněnka, že řádně došlo (§ 570 odst. 1 OZ). Strana odstupující od smlouvy však může určit v odstoupení od smlouvy i jiný okamžik účinků.
Rozhodne-li se odstupující osoba odvolat účinky odstoupení od smlouvy, může tak platně učinit pouze tehdy, pokud odvolání účinků odstoupení od smlouvy dojde druhé smluvní straně nejpozději současně s daným odstoupením od smlouvy. Pokud se tak nestane, je zapotřebí k odvolání účinků odstoupení od smlouvy souhlasu druhé strany, tedy dohody obou smluvních stran.
NahoruZánik závazku
Odstoupení od smlouvy má dalekosáhlé důsledky, neboť odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (s výjimkou případů stanovených v ustanovení § 2004 odst. 2 a 3 OZ a § 2005 OZ), právní důvod plnění tedy odpadá. Pokud si smluvní strany již něco plnily, jsou povinny se mezi sebou vzájemně vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, tedy vrátit si vše, oč se obohatily (§ 2991 až 3005 OZ).
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4560/2010 ze dne 30. 7. 2012
Ze slov "odstoupit od smlouvy" lze dovodit, pokud nebylo ve smlouvě o dílo sjednáno plnění po částech, že objednatel je oprávněn při splnění stanovených podmínek odstoupit od celé smlouvy o dílo, nikoliv jen od vadně provedené části díla, v tomto případě od plastových výrobků označených jako pozice č. 27 a 28. V předmětném případě tudíž žalobci neměli právo odstoupit pouze od části smlouvy týkající se vadných pozic č. 27 a č. 28 a jejich úkon odstoupení od smlouvy je neplatný, resp. nemá právní účinky odstoupení od smlouvy, takže mezi účastníky nemohl ani vzniknout závazek k vrácení poskytnutého plnění.
Odstoupením od smlouvy zaniká v zásadě celý obsah závazku, tedy veškerá práva a povinnosti smluvních stran. Občanský zákoník vymezuje dvě skupiny práv a povinností, která však přetrvávají i po odstoupení od smlouvy:
1. odstoupení se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud už dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat smluvní strany i po odstoupení od smlouvy zavazovat strany, například ujednání o způsobu řešení sporů (§ 2005 odst. 2 OZ); a dále
2. odstoupením nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (§ 2005 odst. 1 OZ).
Pokud jde o dopad odstoupení od smlouvy na práva třetích osob nabytá v dobré…
