Ochrana majetku kamerovými systémy

Hlavní úlohou kamerového systému je bezesporu ochrana majetku, života a zdraví všech občanů, kteří se v monitorovaném prostoru nacházejí. Nezastupitelná role spočívá ale i v účinku preventivním, zejména v boji proti vandalismu a kriminalitě. Mnoho potencionálních nežádoucích návštěvníků odradí už jen samotná přítomnost zařízení, která by mohla vést k jejich rychlému odhalení.

Ačkoliv se nejedná o veřejné prostranství, je nezbytné, aby o instalaci kamerového systému byli všichni prokazatelně informování, a to nejen trvale žijící osoby, ale i jejich návštěvy, protože monitorování může významně zasáhnout do jejich soukromí a poskytovat informace o jejich osobním životě. Skrytá instalace je absolutně nepřípustná.

Veškeré informace potřebné ke zřízení a provozování kamerového systému z hlediska ochrany osobních údajů všech vlastníků bytových jednotek lze najít na stránkách příslušného úřadu www.uoou.cz. Po prostudování všech pokynů je ale jasné, že se nejedná o jednoduchou záležitost.

V zásadě je nutné dodržovat následující zásady:

1. Se záměrem instalace kamerového systému musí být předem seznámeni všichni vlastníci bytových jednotek.

2. V případě umístění kamer do společných prostor - například do sklepů, kočárkáren, sušáren apod., je potřeba souhlas nadpoloviční většiny dotčených obyvatel.
3. Pokud se jedná o monitorování hlavních a vedlejších vchodů, výtahů, garáží nebo třeba chodeb vedoucích k jednotlivým bytům, je nutný souhlas všech dotčených obyvatel daného domu.

4. Střežený prostor musí být viditelně označen na všech přístupových místech nápisem „Objekt je monitorován bezpečnostním kamerovým systémem“ a jeho režim musí odpovídat zákonům na ochranu osobních údajů.

5. Jestliže je při monitorování ukládán videozáznam pro další zpracování, je majitel povinen kamerový systém přihlásit na Úřadě pro ochranu osobních údajů. V případě porušení zákona hrozí velmi vysoké pokuty až do výše 10 milionů korun.

S plánovaným provozováním systému je nutné včas seznámit všechny obyvatele domu. Forma není přesně stanovená, lze tak učinit prostřednictvím schůze SJV a následným vyvěšením zápisu, rozesláním informačního dopisu apod. Správci kamerového systému je okruh dotčených osob přesně znám, proto musí tyto osoby bezpodmínečně informovat ještě před započetím přípravných prací.

Další povinnost se týká zajištění souhlasu vlastníků s plánovaným záměrem. Potřebné množství podpisů se liší v závislosti na typu monitorovaného prostoru, který lze v zásadě rozdělit do dvou skupin. Jednak jsou to prostory, v nichž je ochrana soukromí téměř zanedbatelná, například sledování sklepních a půdních prostor. Druhým typem jsou však prostory, jejichž sledování vypovídá již o soukromém životě obyvatel domu (typickým příkladem může být prostor u vstupních dveří). Z monitorování pak lze jednoduchým způsobem vyčíst, kdy a s kým přicházejí, v jakém jsou stavu, kdy odcházejí, s kým se stýkají.

Nesmíte ale zapomenout ani na ty, kteří dům navštěvují nepravidelně, například příbuzní, nebo jiné návštěvy v domě žijících obyvatel. I oni musí být o této skutečnosti informováni, proto se monitorovaný prostor viditelně označuje na všech vstupních místech informační tabulkou. Ta by měla obsahovat informaci o tom, že prostor je monitorován kamerovým systémem, a zpravidla i kontaktní údaje na správce, resp. kontaktní osobu, která v případě potřeby poskytne informace o rozsahu zpracování včetně dalších údajů o systému.

Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů tehdy, pokud je (kromě monitorování) o dění pořizován i obrazový nebo zvukový záznam, ze kterého lze jednoznačně identifikovat konkrétní osoby.

Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky, zejména obličej.

Samotné kamerové sledování fyzických osob není zpracováním osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., protože nesplňuje podmínky pro zpracování údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. To však nevylučuje aplikaci jiných právních předpisů, zejména ustanovení občanského zákoníku upravujícího podmínky ochrany osobnosti.

Kamerový systém, který zpracovává a uchovává informace, je nutné přihlásit na Úřadě pro ochranu osobních údajů a zároveň prokázat, že je nejvhodnějším řešením udaného důvodu instalace (např. zvýšeného množství krádeží apod.). Mezi nejčastější nedostatky při přihlašování patří nesprávné posouzení poměru mezi hodnotami, které mají být kamerovým systémem chráněny, a hodnotami, do kterých systém naopak zasahuje. Dalším velkým prohřeškem bývá nedostatečné využití alternativních prostředků, které mohou dosáhnout účelu ochrany mnohem efektivněji i bez zasahování do soukromí obyvatel. Z toho plyne, že kamerový systém je možné využívat pouze tehdy, pokud již všechny méně invazivní prostředky byly vyčerpány, selhaly, nebo je jisté, že by nedokázaly upokojivě odstranit příčiny problému.