V rámci zastoupení na základě plné moci je v prvé řadě nutno objasnit, co se plnou mocí rozumí. Plná moc je jednostranné prohlášení zmocnitele směřující k třetím osobám o tom, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele, a o rozsahu, v jakém mu toto oprávnění náleží.
V rámci zastoupení na základě plné moci je v prvé řadě nutno objasnit, co se plnou mocí rozumí. Plná moc je jednostranné prohlášení zmocnitele směřující k třetím osobám o tom, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele, a o rozsahu, v jakém mu toto oprávnění náleží.
Od tohoto jednostranného prohlášení je nutno odlišovat dvoustranný právní úkon, na jehož základě je zmocněnec oprávněn (případně i povinen) zmocnitele zastupovat. Zákon označuje takový úkon jako „dohodu o plné moci“. Tou bývá obvykle příkazní či mandátní smlouva. Plná moc jako jednostranné prohlášení může tvořit rovněž součást smlouvy, zakládající právní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem.
Rozdílnost těchto dvou právních úkonů zřetelně vyplývá z ustanovení § 568 ObchZ:
(3) Vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem mandanta, je mandant povinen vystavit včas mandatáři písemně potřebnou plnou moc.
(4) Není-li plná moc obsažena ve smlouvě, nenahrazuje ji převzetí smluvního závazku mandatářem jednat jménem mandanta, a to ani v případě, že osoba, s kterou mandatář jedná, o tomto závazku ví.
Zatímco dohoda o plné moci je úkonem dvoustranným, plná moc sama je úkonem pouze jednostranným, a proto doložka o přijetí plné moci ze strany zmocněnce není pro její platnost nutná. Na druhé straně však nemůže být ničemu na škodu. Úprava institutu plné moci je obsažena v § 31–33b ObčZ a přiměřeně platí i na obchodní vztahy. Obchodní zákoník specifickou úpravu plných mocí nenabízí.
Osoba zmocněnce
Na rozdíl od prokury, kde prokuristou se může stát pouze osoba fyzická, plnou moc lze udělit i osobě právnické. Zmocněná právnická osoba potom jedná jako zmocněncův zástupce svým statutárním orgánem anebo tento statutární orgán může udělit plnou moc další osobě. Z povahy věci však vyplývá, že tímto zmocněncem zmocněnce může být již pouze osoba fyzická.
Substituční zmocnění
Za jistých okolností se připouští, aby i zmocněnec, který obdržel plnou moc, ji přenesl na někoho jiného, tedy aby si ustanovil za sebe zástupce neboli substituta. Z právních úkonů substituta pak vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli. Jelikož udělení substituční plné moci může působit vůči zmocniteli závažné právní následky, nelze substituční zastoupení připustit obecně. Zákon (§ 33a ObčZ) připouští substituční zmocnění pouze ve dvou případech:
- pokud zmocněnec je výslovně oprávněn podle plné moci udělit substituční zmocnění jiné osobě,
- pokud zmocněncem je právnická osoba (srov. předchozí marginální rubrika).
Dále je možno substituční zmocnění udělit v případech, kde toto oprávnění vyplývá přímo ze zvláštní zákonné úpravy (např. podle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je advokát oprávněn dát se v rámci svého pověření zastoupit jiným advokátem).
Rozsah zmocnění
Plnou moc je možno vystavit buď ke všem právním úkonům – potom se mluví o plné moci generální, nebo je možno jí pověřit pouze k některým jednáním nebo úkonům – potom se hovoří o plné moci zvláštní (speciální). Některé právní úkony vyžadují zvláštní plnou moc vždy (např. u odmítnutí dědictví § 463 odst. 2 ObčZ). Požadavek zvláštní plné moci však neplatí pro prokuristu (srov. § 14 odst. 1 ObchZ).
Naopak pro výkon některých činností je vyžadována plná moc ke všem úkonům. Příkladem jsou plné moci, jež se vystavují advokátovi pro zastupování před soudem (srov. § 25 odst. 1 OSŘ). Vždy z ní však musí být jednoznačně zřejmé, zda je vystavena ke všem právním úkonům, či pouze k některým a specifikováno, ke kterým. V opačném případě by byla neurčitá, a tudíž neplatná. Dále je možno rozlišovat plnou moc hmotněprávní (§ 31 a násl. ObčZ) a plné moci procesněprávní (např. § 24 OSŘ, § 17 správního řádu). Zde se blíže zabýváme plnou mocí hmotněprávní. Právní režim procesněprávních plných mocí vykazuje jisté odchylky.
Pluralita zmocněnců
Plnou moc lze udělit i několika osobám zároveň. Potom je obvyklé, aby plná moc vymezila, jakým způsobem tyto osoby jednají, tedy zda úkony může činit každá samostatně, zda je nutný projev vůle více zmocněnců a kolika, či zda musí jednat všichni společně. Naposled uvedený případ nastane ze zákona (§ 31 odst. 3 obč. zák.), pokud se plná moc omezí pouze na výčet zmocněnců, aniž by se blíže…
