Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1448

[Vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele]

Svěřenský fond se stal novinkou v úpravě nového občanského zákoníku a hned od počátku vyvolává mnoho různorodých názorů a reakcí. Už jen samotná podstata institutu se mnohým jeví jako abstraktní a těžko pochopitelná. Shrňme a osvětleme tedy hned v úvodu podstatu existence svěřenského fondu.

Ať už zákonodárce úpravu převzal z kteréhokoliv státu světa, ať se inspiroval kdekoliv, pravdou zůstává, že institut českého práva v podobě, v jaké je popsán v NOZ, nenajdeme v žádné jiné úpravě. Svěřenský fond je konstruován jako "entita“, jež nemá právní subjektivitu, to znamená, že není schopna sama svým jednáním nabývat práva a povinnosti, tj. právně jednat. Svěřenský fond se svojí povahou vymyká kontinentálnímu pojetí vlastnictví, neboť toto pojetí staví své základy na přesném označení vlastníka, což svěřenský fond ze své podstaty přímo popírá. Aby tato "entita“ mohla platně existovat, potřebuje svého zakladatele, správce svěřenského fondu a následně také obmyšleného. Svěřenský fond vytváří svým právním jednáním zakladatel.

Zakladatel se rozhodne vyčlenit část svého majetku a vložit jej do svěřenského fondu. Svěřenský fond může být zřízen zakladatelem bezúplatně, zřízení však může být sjednáno i za úplatu nebo jiné protiplnění. Okamžikem vzniku svěřenského fondu, resp. založením svěřenského fondu, vyčleněním majetku zakladatele a přijetím pověření správce správou svěřenského fondu, přestává být majetek majetkem zakladatele. Role zakladatele je velmi důležitá na počátku, tj. při vzniku svěřenského fondu, ale také v jeho průběhu či při splnění účelu svěřenského fondu a při následném vydání majetku obmyšlenému.

Zakladatel má možnost založit svěřenský fond buďto svým jednáním již za života, kdy splní veškeré zákonné požadavky na náležitosti tohoto jednání, nebo tak učiní v pořízení pro případ smrti (tzv. testamentární svěřenský fond) a svěřenský fond tak vznikne k okamžiku jeho úmrtí. Domníváme se, že takové pořízení pro případ smrti by mělo být sepsáno formou notářského zápisu, neboť taková forma je kladena na statut svěřenského fondu a mělo by obsahovat všechny náležitosti podle ustanovení § 1452 NOZ (viz komentář k tomuto ustanovení). V případě pořízení pro případ smrti se okamžik vzniku svěřenského fondu datuje zpětně k okamžiku úmrtí zůstavitele.

Zakladatel svěří svěřenskému správci do péče vyčleněný majetek. Svěřenský správce má za úkol majetek držet a spravovat, tedy jak vyplývá z důvodové zprávy k NOZ, správce má povinnost šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu, respektovat práva obmyšleného.

Zakladatel má právo obrátit se na soud, aby svěřenskému správci určité jednání zakázal, nebo aby vyslovil neplatnost určitého jednání správce, kterým správce poškozuje svěřenský fond.

Další osoby, které do svěřenského fondu po jeho vzniku vloží svůj majetek, se nestávají zakladateli, nestávají se ani obmyšlenými či správci. Tyto osoby nemají nárok na protiplnění ani na žádná práva ve vztahu ke svěřenskému fondu či k osobám s ním spojeným.

Vznikem svěřenského fondu a přijetím pověření ke správě svěřenského fondu má správce povinnost ujmout se jeho správy (resp. alespoň jeden ze správců se správy musí ujmout). Pro tento úkon správce není předepsána žádná forma. Správce spravuje majetek podle hospodářského určení svěřenského fondu, může provádět investice, zhodnocení. Protože se jedná o funkci velmi důležitou, měl by mezi zakladatelem a správcem být vztah založený na plné důvěře a loajalitě. Správci totiž náleží plná správa majetku ve svěřenském fondu. Aby však správce byl ve své široké a odpovědné funkci chráněn proti některým negativním důsledkům správy a proti nepříznivému vývoji ekonomické situace, neodpovídá správce za škodu majetku způsobenou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením. Správce není vlastníkem majetku ve svěřenském fondu, nicméně je oprávněn jej spravovat jako majetek cizí (podpůrně se použijí ustanovení o správě cizího majetku). Majetek ze svěřenského fondu se stává majetkem obmyšleného až okamžikem zániku svěřenského fondu po vydání majetku obmyšlenému.

Svěřenský fond nepodléhá (prozatím) veřejnoprávnímu dohledu. Výjimkou jsou svěřenské fondy kolektivního investování (investiční svěřenské fondy), jež podléhají veřejnoprávnímu dohledu podle dikce zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen "ZISIF“).

Zdaňování svěřenských fondů

Jedním z důvodů, proč jsou trusty v zahraničí hojně využívány, je fakt, že legislativa tohoto druhu "vlastnictví“ přičítá nízké zdanění jak dosaženého zisku, tak výplaty podílu obmyšleného. Tato skutečnost však v naší právní úpravě nebyla téměř vůbec zohledněna.

Už jen to, s jakým načasováním se stát pustil do daňové úpravy svěřenských fondů, jej značně odlišuje od jiných zahraničních úprav. Český zákonodárce nejprve několik dlouhých let konstruoval hmotněprávní úpravu svěřenských fondů, aby necelých pět měsíců před účinností (již jednou odloženou), k tomu krátce před rozpuštěním Poslanecké sněmovny mohla právě vládu končící Poslanecká sněmovna na poslední chvíli schválit tzv. doprovodnou daňovou legislativu. Senát shledal v předloženém návrhu značné nedostatky, a proto byl návrh upravován, až byl dvěma zákonnými opatřeními Senátu ČR (zákonné opatření č. 340/2013 Sb., zákonné opatření č. 344/2013 Sb.) přijat a uveden v život. Zákonné opatření Senátu ČR č. 340/2013 Sb. obsahuje úpravu daně z nabytí nemovitých věcí a nahrazuje tak úpravu daně z převodu nemovitosti, zákonné opatření Senátu ČR č. 344/2013 Sb. obsahuje změnu daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, kde byly změněny zákon o daních z příjmu, zákon o dani z nemovitých věcí, zákon o DPH, zákon o silniční dani, zákon o účetnictví.

Svěřenský fond funguje na principu vyčlenění majetku a jeho vložení do svěřenského fondu. Vznikem svěřenského fondu tedy vzniká oddělení a nezávislé vlastnictví, přičemž práva k danému vyčleněnému majetku spravuje a vykonává svěřenský správce jménem svěřenského fondu.

Než přistoupíme k popisu jednotlivých daní, podotýkáme, že svěřenský fond jako subjekt práva je taktéž účetní jednotkou, což mu ukládá povinnost vést účetnictví, sestavovat účetní závěrku za stejných podmínek, jako je tomu u akciové společnosti, tj. účetní závěrku ověřenou auditorem (všechny tyto povinnosti jsou na správci svěřenského fondu, který by měl být účetně zdatný, či bude mít pokyn od zakladatele a obmyšleného pověřit těmito činnostmi třetí osobu). V případě, že těmito činnostmi pověřil třetí osobu, nese správce svěřenského fondu odpovědnost za správnost těchto účetních úkonů vůči osobám majícím právní zájem ke svěřenskému fondu.

Daň z nabytí nemovitých věcí

Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí nemovité věci nacházející se v…