Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 153

[Úpadce členem orgánu právnické osoby]

Účel komentovaného ustanovení

Osvědčení úpadku osoby podle IZ může zpochybňovat způsobilost této osoby vykonávat funkci v orgánu právnické osoby s péčí řádného hospodáře. Z tohoto důvodu právní úprava uvedená v komentovaném ustanovení právnickou osobu chrání, respektive dává možnost i osobám, které na tom osvědčí právní zájem, právnickou osobu chránit. Právní úprava je založená především na možnosti právnické osoby se rozhodnout, zda osobu, jejíž úpadek byl osvědčen, ve svých volených orgánech chce či nikoliv. Výkon funkce člena voleného orgánu osobou, jejíž úpadek byl osvědčen, však zcela vyloučen není.

Volené orgány právnické osoby

Komentované ustanovení se týká jak osob právnických, tak osob fyzických. Neplatí však pro zástupce právnické osoby člena voleného orgánu podle § 154.

Pravidlo se vztahuje pouze na orgány, do nichž je osoba volena, jmenována či jinak povolána (např. kooptací). Je lhostejné, zda se jedná o orgány, které musí právnická osoba utvářet obligatorně, či zda se jedná o orgány fakultativní. Jedná se o obecné pravidlo platné pro všechny právnické osoby, které může být konkrétní právní úpravou modifikováno či dále specifikováno. Zvláštní právní úprava je dána zejména v § 46 ZOK – ta se vztahuje pouze na obchodní korporace a je přísnější než právní úprava uvedená v komentovaném ustanovení. Na druhou stranu je ovšem i právní úprava uvedená v komentovaném ustanovení částečně na obchodní korporace aplikovatelná (zejména odst. 2 a odst. 3 komentovaného ustanovení). Pravidla uvedená v komentovaném ustanovení se uplatní pouze na orgány, do nichž je osoba volena, jmenována či jinak povolána (§ 152 odst. 2), neplatí tedy například pro valnou hromadu společnosti, či shromáždění členů apod., která takovýmto orgány nejsou.

Pravidlo se uplatní na všechny orgány společnosti, do nichž jsou osoby voleny, jmenovány, či jinak ustavovány, a to bez ohledu na to, kdo tyto orgány volí, jmenuje či jinak ustavuje, tedy zda tak činí nejvyšší orgán společnosti či například jiný ustavený orgán právnické osoby.

Osvědčení úpadku

Na osobu, jejíž úpadek byl osvědčen, dopadá oznamovací povinnost vůči tomu, kdo by ji případně do funkce člena voleného orgánu právnické osoby povolával či povolal. K osvědčení úpadku dochází v okamžiku, kdy podle § 136 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku. K tomu dochází, pokud je osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku. Soud může podle § 136 IZ vydat také usnesení o hrozícím úpadku. Pak ovšem oznamovací povinnost uvedená v komentovaném ustanovení nastupuje až v okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku podle § 149 IZ. Co se rozumí úpadkem, je třeba vykládat v souladu s § 3 IZ.

K odst. 1

V odst. 1 komentovaného ustanovení je zakotvena oznamovací povinnost pro osoby, jejichž úpadek byl osvědčen a které se teprve mají stát členy voleného orgánu. Tyto osoby musejí o tom, že byl jejich úpadek osvědčen, informovat toho, kdo je do funkce povolává, a to ještě před svým zvolením do funkce. Pouze za tohoto předpokladu se mohou stát členem voleného orgánu právnické osoby. Pokud ten, kdo má právo ustavovat členy voleného orgánu, ustaví osobu, u níž byl osvědčen úpadek, i přes tuto informaci do funkce, pak překážka výkonu funkce touto osobou odpadá a tato osoba se stává členem voleného orgánu. Pokud by osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, před svou volbou informaci o svém úpadku nepodala, její zvolení do funkce člena voleného orgánu zřejmě není platné. Je ovšem otázkou, zda s ohledem na odst. 3 komentovaného ustanovení se neprosadí takový výklad odst. 1, že i přes nesplnění informační povinnosti se osoba, jejíž úpadek byl osvědčen, stává členem voleného orgánu právnické osoby, přičemž se může ten, kdo na tom osvědčí právní zájem, domáhat u soudu odvolání takového člena voleného orgánu.¹ Osobně se však více přikláníme k tomu, že taková osoba se členem voleného orgánu nestává, respektive v souladu s § 155 odst. 1 se na její ustanovení do funkce hledí, jako by se nestalo. To nic nemění na principu materiální publicity upraveném v § 121, kdy je chráněna dobrá víra osob jednajících v důvěře v zápis ve veřejném rejstříku. Dobrá víra je též zakotvena v § 155 odst. 2 – ta je koncipována jako podstatně širší než dobrá víra v zápis ve veřejném rejstříku.

Odpadnutí informační povinnosti

Informační povinnost o osvědčení úpadku odpadá až okamžikem, kdy od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky. Insolvenční řízení ve smyslu komentovaného ustanovení může skončit nabytím právní moci usnesení insolvenčního soudu o:

1. zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení (§ 306 IZ),
2. tom, že majetek dlužníka je nepostačující (§ 308 odst. 1 písm. d) IZ),
3. zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (§ 144 IZ),
4. vzetí na vědomí splnění reorganizačního plánu či jeho podstatných částí (§ 364 IZ),
5. vzetí na vědomí splnění oddlužení (§ 413 IZ).

Po nabytí právní moci jednoho z výše uvedených usnesení pak běží tříletá lhůta, ve které na osobu, jejíž úpadek byl osvědčen, dopadá oznamovací povinnost podle komentovaného ustanovení. Jedná se o lhůtu hmotněprávní a pravidla jejího počítání jsou dána § 605.

Z výše uvedených pravidel však existuje jedna zákonná výjimka, při jejímž naplnění se osoba, u níž byl osvědčen úpadek, nemůže stát členem statutárního orgánu obchodní korporace ani v případě, že s tím bude souhlasit ten, kdo ji do této funkce povolává.

Vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce

Nezpůsobilost vykonávat funkci člena voleného orgánu může být totiž založena i rozhodnutím soudu, a to v případě tzv. vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce. Tento institut je upraven v § 63 až § 67 ZOK. V průběhu insolvenčního řízení může insolvenční soud rozhodnout o tom, že člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen "vyloučení"). To platí obdobně o tom, kdo v době vydání rozhodnutí o úpadku již nebyl členem statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobou v obdobném postavení, ale jehož dosavadní jednání k úpadku obchodní korporace zřejmě přispělo. Návrh na vydání rozhodnutí může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem.

Další důvody pro vyloučení

Insolvenční soud může o vyloučení rozhodnout i z následujících důvodů:

• - výkon funkce členem statutárního orgánu vedl k úpadku obchodní korporace,
• - člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce

Insolvenční soud může též rozhodnout o vyloučení toho, kdo se stal členem…