Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1634 - Odúmrť

K odst. 1

V případě, že na základě žádného dědického titulu, tj. dědické smlouvy, závěti ani zákonné posloupnosti, pozůstalost nikdo nenabude, stává se zákonným dědicem stát, tedy Česká republika. Taková situace může nastat buď tehdy, když zůstavitel neučinil žádné pořízeni pro případ smrti (tj. nesepsal závěť ani s nikým neuzavřel dědickou smlouvu) a zároveň neexistuje žádný ze zákonných dědiců, nebo když je zůstavitelovo pořízení pro případ smrti neplatné, pokud zákonný dědic dědictví odmítne či není způsobilý dědit apod. Odúmrť přichází tedy v úvahu vždy tam, kdy nelze dědice určit na základě žádného dědického titulu. Jedná se o krajní případ řešení pozůstalosti, která nemá komu připadnout.

Stát zákonným dědicem

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy NOZ výslovně stanoví, že na stát se hledí, jako by byl zákonným dědicem. Právo státu na odúmrť tak již není chápáno jako opatření veřejnoprávní povahy a jako výraz práva státní majetkové výsosti. Stát je nově postaven na roveň zákonným dědicům. Jelikož však nelze nevnímat, že stát není běžným zákonným dědicem, uplatní se vůči státu určité odchylky vycházející ze specifické funkce odúmrti. Stát jednak nemá právo odmítnou dědictví ve smyslu ust. § 1485 a násl. NOZ, tj. projevit nesouhlas s nabytím…