Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1702

 Nahoru[Odmítnutí dědictví]

Dědic a dědický titul

Toto ustanovení výslovně zakládá zákaz výběru dědického titulu.

Postavení osoby jako účastníka řízení, tj. dědice, se zakládá na titulu. Dědickým titulem může být dědění z dědické smlouvy, závěti, ze zákona.

Osoba, která je z kteréhokoli tohoto titulu povolaná dědit, si své postavení v řízení "udrží" tím, že dědictví po poučení neodmítne, neboli v rámci řízení (i bez poučení) se chová a jedná jako dědic.

V okamžiku odmítnutí dědictví osoba ztrácí status dědice a je nerozhodné, z jakého titulu měla dědit. Ustanovení § 1702 výslovně praví, že odmítnutí dědictví jako jednání osoby, o níž lze důvodně uvažovat jako o dědici, je jednáním, jež se vztahuje k ní jako k osobě, nikoli k titulu, na jehož základě by měla dědit, tj. odmítne-li dědictví po zůstaviteli jeho pozůstalý syn, který je k dědění povolán závětí, znamená to, že odmítl dědictví jako dědic ze závěti, ale taktéž jako dědic ze zákona. Platí zásada, že dědický titul si nelze vybrat a zvažovat, který je pro dědice výhodnější. Byla-li by tomuto dědici ze závěti stanovena také povinnost, kterou má podle nařízení zůstavitele vykonat, pak se odmítnutím dědictví vyvazuje i z této povinnosti. Nařízení zůstavitele však nelze obejít tím, že si dědic "vybere" dědický titul, který je pro něj výhodnější.

Odmítnutí dědictví

Odmítnutí dědictví je jednáním dědice, kterým odmítá dědictví jako celek, tj. po odmítnutí dědictví vystoupí z řízení a dále s ním již není v řízení pokračováno. Soudní komisař po odmítnutí dědictví nepokračuje dále s touto osobou jako s dědicem a v řízení se jedná, jako…