Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2898

Dosavadní právní úprava

V ObčZ ani ObchZ výslovně problematika nebyla upravena. To bylo dáno zejména tou skutečností, že do 1. 1. 2012 nebyla možnost vzdání se či limitace budoucího nároku na náhradu škody dána (a to až na výjimečné případy, viz komentář k § 2896 NOZ), od 1. 1. 2012 pak sice ObchZ tuto možnost zakotvil (novelizované znění § 386 odst. 1 ObchZ), však podrobněji nebyla v ObchZ upravena. Blíže viz komentované znění § 2896 NOZ.

Újma na přirozených právech člověka

Podle komentovaného ustanovení NOZ není možno předem platně vyloučit nebo omezit náhradu za újmu způsobenou na přirozených právech člověka, dokonce ani není možno se takové náhrady vzdát. Úplný výčet přirozených práv člověka NOZ neobsahuje. Je zřejmé, že do výčtu přirozených práv je možno zařadit právo na život a důstojnost člověka, právo na zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jakož i právo na vážnost, čest a soukromí (viz § 81 odst. 2 NOZ). Tento výčet však v žádném případě není konečný (ani co se týče úpravy obsažené v NOZ), což tím spíše platí za situace, kdy primárním právním pramenem ochrany přirozených práv člověka jsou Ústava, LZPS či Úmluva.

Újma způsobená úmyslně či z hrubé nedbalosti

Podle komentovaného ustanovení NOZ není ani možno předem platně vyloučit nebo omezit náhradu za újmu způsobenou úmyslně či z hrubé nedbalosti, opět ani není možno se takové náhrady platně vzdát. To, zda někdo způsobil škodu úmyslně či z hrubé nedbalosti, je otázkou posouzení existence zavinění. Právní teorie přitom rozlišuje čtyři základní formy zavinění, v případě úmyslu se jedná o úmysl přímý a nepřímý, v případě nedbalosti o nedbalost vědomou a nevědomou. K nedbalosti vědomé a nevědomé díky TZ s účinností k 1. 1. 2010 přibyla i nově formálně definovaná nedbalost hrubá. Podle odborné literatury pak může znaky nedbalosti hrubé naplnit jak nedbalost vědomá, tak i nevědomá (hrubá nedbalost formálně netvoří vlastní kategorii zavinění, Kratochvíl V.a kol., Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 254). NOZ vlastní definice jednotlivých forem zavinění neobsahuje (stejně tak je neobsahoval ani ObčZ), proto je třeba nahlédnout do příslušných ustanovení TZ, která definice jednotlivých forem zavinění obsahují, a tato následně použít pro potřeby NOZ za současného použití aplikovatelných ustanovení NOZ (zejména § 4 NOZ).

Podle § 15 odst. 1 písm. a) TZ platí: "Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.“ (Definice přímého úmyslu)

Podle § 15 odst. 1 písm. b) TZ platí: "Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení…