Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 38

Nový občanský zákoník (NOZ) vychází z odlišných principů než dosavadní předpis (ObčZ), který byl ze šedesátých let minulého století postaven na spíše paušalizovaných, nikoli individualizovaných pravidlech, která měla být aplikována na každého jedince. NOZ se přiklání spíše k dispozitivnosti ve svém pojetí a nabízí tak větší akcent na svobodu jednání člověka, či potažmo osoby. To vše se odráží např. ve větší míře dispozitivnosti jednotlivých ustanovení NOZ, v posílení funkce relativní neplatnosti jednání, autonomie vůle či v možnosti osoby rozhodnout o záležitostech do budoucna. Ať už je tomu v případě oddílu pořízení pro případ smrti, či v tomto oddílu, zákonodárce se rozhodl umožnit jedinci v době, kdy je schopen o svých záležitostech rozhodnout, takové jednání učinit pro dobu, kdy toho již nebude schopen.

Zásada autonomie vůle člověka, na které je vystavěn NOZ, je odrazem základních zásad, jak jsou zaznamenány Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Patří sem zejména zásada, že každý může činit to, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, či že základní práva jsou garantována předpisem nejvyšší právní síly.

Soukromé právo jako institut má chránit důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým (§ 3 odst. 1 NOZ).

I zde je patrno, že zákonodárce formuloval zásadu v ustanovení § 3 NOZ značně volně, přičemž ponechává dostatečný prostor pro představivost, ale i pro rozmanitost života každého jedince, čímž evidentně příliš neusnadnil práci soudům a soudcům, kteří budou muset v tak vágní formulaci najít pravidla a individualizovat každý jednotlivý případ. I to je zřejmě novou ideou, kterou zákonodárce chtěl sledovat.

Měl by tedy být ponechán co nejširší prostor pro rozhodnutí konkrétního člověka, jak naloží se svým soukromým životem, jak si zjedná svoje individuální záležitosti nejen aktuální, ale i ty, které s větší či menší mírou mohou nastat do budoucna. Rozhodující je také respektování rozhodnutí jiného žít podle svého (§ 81 odst. 1 NOZ) a zákaz zneužití práva (§ 8 NOZ).

Návaznost na rozhodování o omezení svéprávnosti člověka a při stanovování člověku opatrovníka je nasnadě. Při rozhodování o těchto omezeních autonomní sféry jedince je nutné sledovat i další zásady, zejména že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí [§ 3 odst. 2 písm. a) NOZ], že rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany [§ 3 odst. 2 písm. b) NOZ], je zdůrazněna ochrana slabší strany [§ 3 odst. 2 písm. c) NOZ].

Institut předběžného prohlášení je opatřením preventivní povahy. Obdobnou úpravu má Rakousko, Francie, Velká Británie, Québec, Ontario, její návrh je zahrnut do návrhu nového maďarského občanského zákoníku atd.

V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může…