Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 437

 Nahoru[Kolize zájmů]

Nepřípustnost zastoupení

Komentované ustanovení obsahuje jeden z důvodů, kdy lze zastoupení označit za nepřípustné. Jedná se o nepřípustnost z důvodu kolize zájmů mezi zástupcem a zastoupeným. Kolize zájmů mezi zástupcem a zastoupeným je dána, "pokud z celkové povahy záležitosti, jakož i z dalších okolností případu a vztahů mezi zástupcem a zastoupeným je třeba dovodit, že zástupce má právní zájem na tom, aby záležitost, v níž má jménem zastoupeného jednat, nebyla zcela nebo zčásti vyřešena v nejlepším zájmu zastoupeného".¹

Reálná existence rozporu

Ke shledání rozporu zájmů zástupce a zastoupeného však nepostačuje pouhá možnost existence takového rozporu, nýbrž musí rozpor reálně existovat. Při posuzování, zda zde existuje rozpor mezi zájmy zastoupeného a zástupce, je třeba vždy vycházet z povahy konkrétního úkonu, jakož i ze všech okolností případu, aby bylo možno náležitě zabezpečit ochranu zájmů zastoupeného (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 679/2009 ze dne 28. 8. 2010). Toto pravidlo se však uplatní pouze pro zastoupení smluvní, u zastoupení zákonného nebo pro opatrovnictví postačí pouhá hrozba střetu zájmů zástupce a zastoupeného (je třeba vyvozovat z § 460 – slova "hrozí-li takový střet"), aby byl zákonný zástupce či opatrovník v dané věci označen za nezpůsobilého zastoupení. Věc pak musí být řešena jmenováním kolizního opatrovníka.

Vědomost zastoupeného o rozporu

V případě smluvního zastoupení však není ani případný objektivně existující rozpor zájmů zástupce a zastoupeného na překážku zastoupení, pokud zastoupený o tomto rozporu věděl nebo musel vědět. V takovém případě má přednost vůle zastoupeného, který si musí být vědom dopadů svého jednání. Na druhou stranu by však evidentní zneužití práva nemělo doznávat právní ochrany.

Judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4877/2009 ze dne 27. února 2012

Za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení druhého dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice dokonce blíží odmítnutí dědictví, je nezbytné, aby soud před rozhodnutím o schválení dohody (srov. § 39 odst. 2 not. ř. a § 482 obč. zák.) pečlivě zkoumal, zda mezi zastoupeným a zástupcem neexistuje rozpor v zájmech, tj. jinými slovy, zda vůbec zástupce zastupuje zastoupeného právně účinným způsobem (srov. např. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22. 11. 1965, sp.zn. 5 Cz 102/65, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1966; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 1974, sp. zn. 11 Co 21/74, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1975; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2209/2005).

Zjišťování, zda není dán rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení druhého dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice blíží odmítnutí dědictví, však není potřebné tehdy, když z plné moci vyplývá, že zastoupený…