Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 461

 Nahoru[Správa jmění]

"Zákonné zastoupení a opatrovnictví se projevuje zásadně ve dvou složkách právního jednání zastoupeného. První je složka osobní, vztahující se k osobě zastoupeného, a druhou je složka věcná, vztahující se k materiálním poměrům zastoupeného, totiž k jeho jmění."¹

S výkonem funkce opatrovníka se mohou a nemusejí pojit obě výše uvedené složky. V zásadě je na soudu, aby v rozhodnutí, kterým je opatrovník ustanovován, určil rozsah povinností a práv opatrovníka (§ 463).

Vedle opatrovníka osoby, který může být vždy pouze jeden, může být pro správu jmění jmenován opatrovanci i opatrovník či několik opatrovníků pro správu jmění. Pojem jmění je vyložen v § 495. Opatrovník pro správu jmění může být jmenován pro správu celého jmění nebo jeho části. Je tomu tak proto, že správa některých částí jmění může vyžadovat zvláštní odborné schopnosti (blíže k tomu výklad k § 464). Naopak v případě, že si opatrovanec opatřil správce svého jmění sám, nelze mu jmenovat opatrovníka pro správu jmění a ani tato kompetence nemůže být svěřena opatrovníku osoby (blíže k tomu výklad k § 470).

Speciální právní úprava

Komentované ustanovení dopadá pouze na případy, kdy je opatrovník oprávněn spravovat jmění opatrovance, a dále na případy, kdy jmění zastoupeného spravuje zákonný zástupce. Je však třeba zdůraznit, že ve vztahu:

a) ke správě jmění nezletilého je komentované ustanovení ustanovením obecným, neboť péče o jmění nezletilého je upravena ve speciálních ustanoveních § 896 až § 905,

b) ke správě jmění člověka opatrovníkem obsahuje NOZ celou řadu dalších speciálních ustanovení; zejména pak § 480 odst. 2 (případy, kdy je třeba k nakládání se jměním člověka souhlasu opatrovnické rady) a dále § 483 odst. 2 a 3 (případy, kdy se k právnímu jednání opatrovníka za opatrovance ve vztahu k jeho jmění vyžaduje souhlas soudu).

Komentované ustanovení je tedy téměř vždy třeba vykládat ve vztahu k této zvláštní právní úpravě (viz komentář k jednotlivým ustanovením a dále výklad níže v tomto komentovaném ustanovení).

Běžná správa jmění

Běžnou správu jmění může zákonný zástupce či opatrovník vykonávat bez jakéhokoliv omezení. Co se rozumí běžnou správou jmění, bylo podle ObčZ vykládáno tak, že je to třeba "posoudit na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu".² Za neběžnou majetkovou záležitost, která vyžadovala schválení soudu, bylo možné "na základě poznatků a zkušeností právní praxe považovat např. nabytí či převod motorového vozidla (nikoliv však podle soudní praxe běžného jednostopého vozidla), nabytí či převod nemovité věci, resp. podílu k ní, pro zastoupeného či zastoupeným, odmítnutí dědictví, uzavření dědické dohody, nakládání se stavebním spořením, prodej akcií nezletilého majitele atd. (inkaso dividend zákonným zástupcem je však podle soudní praxe jako běžná záležitost přípustné)."³

Za neběžnou záležitost bylo považováno například i uzavření darovací smlouvy za zastoupeného, byť zastoupený na základě takového právního jednání nabude nemovitost, neboť takové právní jednání představuje významnou "majetkoprávní dispozici, jež má do jeho majetkové sféry podstatný dopad. S vlastnictvím takového předmětu daru je totiž pravidelně spojena celá řada právních vztahů, ať už povahy soukromoprávní (např. spojených s jeho údržbou a opravou, užíváním), nebo povahy veřejnoprávní (např. daně a poplatky spojené s vlastnictvím a užíváním)."⁴

Stejně tak podle dosavadní judikatury platné podle ObčZ bylo za neběžnou záležitost považováno:

−uzavírání dědické dohody za nezletilého,

−činění prohlášení o tom, že se neuplatňuje dovolání se neplatnosti závěti (stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSFR Cpjf 90/89 ze dne 27. 6. 1990),

−odmítnutí dědictví za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR Cz 12/76 ze dne 19. 2. 1976),

−podání majetkoprávní žaloby za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2289/2011 ze dne 20. 9. 2012),

−podání odpůrčí žaloby za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 856/2011 ze dne 15. 12. 2011),

−předčasné ukončení stavebního spoření za nezletilého (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2912/2008 ze dne 23. 2. 2011).

Případy, kdy není třeba souhlas soudu při schválení právního jednání za nezletilého

V zásadě zůstane v praxi definice běžných záležitostí podle NOZ stejná. Jak ale bylo uvedeno již výše, NOZ obsahuje ve vztahu ke správě jmění nezletilého jeho rodiči speciální ustanovení § 896 až § 905. Případy, kdy je k právnímu jednání ve vztahu k jmění nezletilého vyžadován souhlas soudu, jsou v § 898 definovány mírně odlišně od komentovaného ustanovení, kdy kromě běžných záležitostí není třeba souhlasu soudu též k záležitostem výjimečným, které se týkají zanedbatelné majetkové hodnoty. Navíc § 898 odst. 2 demonstrativně vyjmenovává případy, kdy je třeba k právnímu jednání za nezletilého souhlas soudu (viz komentář k tomuto ustanovení); tento výčet ovšem není úplný.

Případy, kdy není třeba souhlasu soudu při schválení právního jednání za opatrovance

V případech, kdy opatrovník činí právní jednání za opatrovance naopak NOZ zvolil jinou koncepci, neboť:

a) v ustanovení § 480 odst. 2 vyjmenoval právní jednání, ke kterým se vyžaduje souhlas opatrovnické rady (pokud se však vyžaduje souhlas soudu, tak není třeba souhlasu opatrovnické rady),

b) v ustanovení § 483 odst. 1 a 2 vyjmenovává právní jednání ve vztahu k jmění opatrovance, ke kterým se vyžaduje souhlas soudu, přičemž lze dovodit, že soud může stanovit i další omezení.

Podle našeho názoru tedy ostatní záležitosti je třeba považovat za běžnou správu jmění opatrovance; pokud soud bude chtít opatrovníka omezit nad rámec zde uvedených právních jednání, pak to musí uvést v rozhodnutí o opatrovníkových právech a povinnostech podle § 463.

Záležitosti vyloučené ze správy zákonného zástupce nebo opatrovníka

Odstavec 2 komentovaného ustanovení umožňuje, aby dar, dědictví nebo odkaz určený pro zastoupeného byly učiněny s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba odlišná od opatrovníka či zákonného zástupce (zvláštní správce), kterou ustanovil dárce či zůstavitel. Pak jsou tyto věci ze správy opatrovníka vyloučeny. "Správce majetkové hodnoty (pozn. zvláštní správce), který byl zůstavitelem nebo dárcem ustanoven, se ujímá funkce až v okamžiku, kdy zastoupený dar přijme, resp. dědictví neodmítne."⁵

Zákonný zástupce či opatrovník může přijetí takového daru, dědictví nebo odkazu odmítnout; k tomu se však vyžaduje schválení soudu, neboť podle judikatury odmítnutí daru, dědictví nebo odkazu není běžnou záležitostí při správě jmění zastoupeného (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR Cz 12/76 ze dne 19. 2. 1976).

Rozhodnutí soudu o schválení právního jednání opatrovníka nebo zákonného zástupce

Ke schválení právního jednání opatrovníka nebo zákonného zástupce soudem může dojít:

a) předem, tedy ještě dříve, než je právní jednání učiněno, pak je právní jednání účinné okamžikem, kdy bude právní jednání opatrovníkem nebo zákonným zástupcem učiněno,

b) následně, tedy až v době, kdy již bylo právní jednání učiněno, pak je právní jednání účinné okamžikem nabytí rozsudku soudu o schválení takového právního jednání.

V návrhu je nezbytné právní jednání, které má soud schválit, řádně popsat. Pokud by došlo k tomu, že před schválením právního jednání soudem nezletilý nabyl zletilosti nebo plné svéprávnosti nebo pominuly důvody opatrovnictví, pak může následně právní jednání schválit samotný zastoupený (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1433/2011 ze dne 24. 11. 2011). Následné schválení samotným zastoupeným musí dodržet zákonem stanovenou formu (např. u nemovitostí musí být učiněno v souladu s § 560 písemně).

"Při schválení právního jednání, které…