č. 1023/2007 Sb. NSS, Celní řízení: evidence cla; úkon směřující k vyměření nebo doměření cla
č. 1023/2007 Sb. NSS
Celní řízení: evidence cla; úkon směřující k vyměření nebo doměření cla
k § 267 odst. 2 a § 268 odst. 3 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění účinném do 30. 4. 2004
Úkon, jímž celní úřad zapíše do evidence částku cla, která je z předmětného zboží pravděpodobně dlužná dle § 267 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, nemá vliv na běh tříleté lhůty k vyměření nebo doměření cla ve smyslu 5 268 odst. 3 téhož zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2005, čj. 9 Ca 98/2004-43)
Prejudikatura: srov. č. 698/2005 Sb. NSS.
Věc: MUDr. Ivan Č. proti Celnímu ředitelství Praha o celní dluh.
Celní úřad Praha IV dne 28. 11. 2004 žalobci dodatečně vyměřil podle § 267 odst. 1 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, celní dluh a penále v celkové výši 25 247 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém zejména namítal uplynutí tříleté lhůty pro doměření cla. Žalovaný ovšem dne 28. 1. 2004 toto odvolání zamítl. Podle žalovaného byla žalobci vyměřena vyšší částka cla oproti původnímu clu na základě kontroly provedené celním úřadem. Celní úřad postupoval podle § 267 odst. 1 celního zákona; celní dluh v dané věci vznikl při dovozu zboží jeho propuštěním, a to okamžikem přijetí celního prohlášení dne 13. 10. 1999. Tříletá lhůta v tomto případě tedy běžela do konce roku 2002. Dne 24. 1. 2002 však byl žalobce informován o provedení následné kontroly podle § 127 celního zákona, čímž celní úřad učinil úkon směřující k dodatečnému vyměření cla. Dalším úkonem bylo jednání na Celním úřadě Praha IV dne 26. 11. 2002, přičemž kontrola byla ukončena sepsáním kontrolního protokolu dne 9. 9. 2003. Úkony celního úřadu byly dostačující k naplnění § 268 odst. 3 celního zákona. Dodatečný platební výměr byl vydán podle § 32 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“), tedy nemusel obsahovat odůvodnění ani informaci týkající se doby zahájení řízení; rozhodné bylo, že účastník řízení byl o prvním úkonu celního úřadu vyrozuměn.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, ve které mimo jiné konstatoval, že celní dluh byl již promlčen. Podle žalobce tříletá lhůta k zapsání dodatečné částky cla do evidence uplynula dne 31. 12. 2002. Dodatečný platební výměr však byl vydán až dne 28. 11. 2003, tj. po uplynutí uvedené lhůty. Posouzení běhu lhůty žalovaným považuje žalobce za nesprávné. Zahájení následné kontroly nelze považovat za úkon směřující k dodatečnému vyměření cla, a to vzhledem k § 267 odst. 2 celního zákona, z něhož vyplývá, že úkony prováděné v rámci kontroly nejsou považovány za úkony směřující k vyměření či doměření cla ve smyslu 5 268 celního zákona.
Při jednání před soudem zástupce žalobce zejména poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 Ca 89/2004, v němž tento soud vyslovil, že z § 267 odst. 2 celního zákona vyplývá, že kontrola sama, jakož i úkony prováděné v rámci kontroly, nejsou úkony, které směřují k vyměření částky cla nebo k jejímu dodatečnému stanovení.
Zástupce žalovaného při jednání mimo jiné upozornil na § 127 odst. 3 celního zákona s tím, že součástí protokolu o…
