č. 169/2004 Sb. NSS, Cenné papíry: vztah mezi Komisí pro cenné papíry a Střediskem cenných papírů v řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry
č. 169/2004 Sb. NSS
Cenné papíry: vztah mezi Komisí pro cenné papíry a Střediskem cenných papírů v řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry
k § 91 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. (v textu též zákon o cenných papírech)*)
k § 14 odst. 1 správního řádu
V řízení o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry dle § 91 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, není Středisko cenných papírů účastníkem řízení dle § 14 odst. 1 správního řádu. Vztah mezi Komisí pro cenné papíry, která ve věci rozhoduje, a Střediskem cenných papírů je totiž vztahem kvazi-instančním, tj. vztahem, v jehož rámci uplatňuje správní orgán svoji pravomoc vůči subjektu, který mimo jiné má také působnost a pravomoc v oblasti veřejného práva. Komise tedy v daném případě nerozhoduje o právech a povinnostech Střediska jakožto o subjektivních právech a povinnostech právnické osoby, nýbrž rozhoduje o výkonu jeho veřejnoprávních kompetencí přenesených na něj státem.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2004, čj. 5 A 44/2001-34)
Věc: Středisko cenných papírů se sídlem v Praze proti Komisi pro cenné papíry o pozastavení obchodování s veřejně obchodovatelnými cennými papíry.
Komise pro cenné papíry dne 6.9. 2000 pozastavila podle § 91 odst. 1 zákona o cenných papírech obchodování s veřejně obchodovatelnými akciemi akciové společnosti I. na veřejných trzích na dobu šesti měsíců a podle odst. 4 téhož ustanovení pozastavila na dobu jednoho měsíce obchodování s těmito akciemi i mimo veřejné trhy.
Proti tomuto rozhodnutí podalo Středisko cenných papírů dne 2. 10. 2000 v zákonné lhůtě rozklad, který směřoval do výroku III. písm. e) napadeného rozhodnutí, podle kterého se pozastavení vztahuje mimo jiné na registraci převodu akcií společnosti I. v zákonem stanovené evidenci cenných papírů nebo registraci zřízení zástavního práva k těmto akciím. Komise tím podle žalobce neúměrně rozšířila obsah pojmu obchodování, který je přitom jednoznačně vymezen v § 8a zákona o cenných papírech, ve znění účinném k 1. 1. 2001. Zákon o cenných papírech navíc ukládá žalobci provést registraci převodu bez zbytečného odkladu poté, kdy obdrží obsahově shodné příkazy k registraci převodu od převodce a nabyvatele. Zákon mu neumožňuje požadovat předložení dokladů, že pokyny nejsou v rozporu s rozhodnutím Komise pro cenné papíry a zejména neumožňuje registraci odmítnout. Dále žalobce namítal, že v rozporu s ustanovením § 18 odst. 3 správního řádu nebyl řádně uvědomen o zahájení řízení a v rozporu s § 24 správního řádu mu nebylo napadené rozhodnutí doručeno.
Žalovaný správní orgán se nejprve zabýval dopadem novely zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, publikované pod číslem 362/2000 Sb. a účinné od 1. 1. 2001, na vedené řízení. Podle bodu 15 přechodných ustanovení se dosud zahájená řízení dokončí podle novelizovaného znění zákona. V něm dochází ke změně ustanovení, na jejichž základě bylo rozhodnutí orgánu I. stupně vydáno, hned v několika ohledech. Mění se…