dnes je 22.11.2024
Input:

č. 4636/2024 Sb. NSS, Pobyt cizinců: trestní stíhání žadatele o vydání povolení k přechodnému pobytu; hrozba závažného narušení veřejného pořádku; presumpce neviny

č. 4636/2024 Sb. NSS
Pobyt cizinců: trestní stíhání žadatele o vydání povolení k přechodnému pobytu; hrozba závažného narušení veřejného pořádku; presumpce neviny
k § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Okolnost, že proti žadateli o vydání povolení k přechodnému pobytu je vedeno trestní stíhání, nemůže s ohledem na presumpci neviny odůvodnit hrozbu závažného narušení veřejného pořádku ve smyslu § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. To neznamená, že správní orgán nemůže přihlédnout k samotnému jednání, pro které je trestní stíhání vedeno, bylo-li toto jednání (nikoli jeho trestnost) v řízení před správním orgánem prokázáno a lze-li z něj takovouto hrozbu dovozovat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2024, čj. 5 Azs 123/2024-50)
Prejudikatura: č. 2420/2011 Sb. NSS, č. 4523/2023 Sb. NSS a č. 4548/2024 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 233/2020 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 945/20).
Věc: M. K. proti Ministerstvu vnitra o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.
V této věci se jednalo o posouzení důvodu zamítnutí žádosti cizince o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vnitra spatřovalo důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, výlučně v jeho trestní minulosti a aktuálně probíhajícím trestním řízení.
Žalobce (občan Republiky Uzbekistán) požádal o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Uvedl, že se považuje za rodinného příslušníka své dcery, která je občankou České republiky. Tuto skutečnost měl žalovaný v řízení o žádosti za prokázanou.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024 žalobcovu žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců a podle § 87e odst. 4 téhož zákona stanovil žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Ze správního spisu vedeného v řízení o žádosti vyplývalo, že Policie České republiky (dále jen „policie“) již v lednu 2013, poté, co byl zjištěn neoprávněný pobyt žalobce na území České republiky, rozhodla o jeho správním vyhoštění. V návaznosti na pobytovou kontrolu v srpnu 2014, při níž bylo zjištěno, že žalobce neopustil území, policie v říjnu 2014 znovu rozhodla o správním vyhoštění. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 8 T 80/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 6 To 138/2016, uznal žalobce vinným spácháním přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Městský soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 6 To 130/2017, kterým zrušil rozsudek obvodního soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 8 T 80/2015, žalobce uznal vinným spácháním zločinu podvodu podle § 209…
Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
              Nahrávám...