dnes je 23.11.2024
Input:

č. 1599/2008 Sb. NSS, Spotřební daně: pojem „tiché víno“

č. 1599/2008 Sb. NSS
Spotřební daně: pojem „tiché víno“
k § 93 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
k nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku
Ustanovení § 93 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (ve znění účinném do 30. 6. 2005), zahrnuje jak nápoje s obsahem alkoholu plně kvasného původu, tak i nápoje dolihované, a jediným kritériem rozlišení mezi tichým vínem a meziproduktem zůstává v citovaném ustanovení kritérium množství alkoholu, které je tak nutno vztáhnout jak k výrobkům s kódem nomenklatury 2204 a 2205, tak i k výrobkům s kódem 2206 [nařízení Rady (EHS) č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku], pokud nepodléhají dani z piva.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2008, čj. 31 Ca 88/2006-22)
Věc: Akciová společnost SONBERK proti Celnímu ředitelství v Brně o spotřební daň.
Celní úřad Brno rozhodnutím ze dne 9. 5. 2005 vyměřil žalobci daň podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), z vína a meziproduktů ve výši 30 116 Kč, a to za dovoz produktu „portské víno“.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 4. 2006 zamítl, neboť vyložil sporný § 93 zákona o spotřebních daních tak, že „portské víno“ je ve smyslu uvedeného ustanovení meziproduktem a žalobce je povinen odvést z něj daň.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně, ve které namítal, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné z důvodu vadného výkladu § 93
odst. 3 písm. c) zákona o spotřebních daních. Žalobce uvedl, že v dodatečném daňovém přiznání zařadil konkrétní vína, která byla předmětem daňového přiznání, do kategorie tichých vín s nulovou sazbou daně, což bylo, dle žalobce, v souladu s citovaným ustanovením, přesněji s první částí věty před čárkou a slovy „a dále“. Žalobce dále v žalobě dovozoval, že tato formulace dělí citované ustanovení na dvě části, když každá z nich samostatně řeší jinou otázku, a to část před čárkou vína s kódem 2204 a 2205 a část za čárkou vína s kódem 2206.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě předložil svůj výklad celého § 93 zákona o spotřebních daních, z něhož vyplývá, že do rozsahu § 93 odst. 3 písm. c) řadí, na rozdíl od žalobce, pouze veškeré kombinované nomenklatury s kódy 2204 a 2205, s obsahem alkoholu nad 1,2 % do 10 % objemových a dále výrobky kódu nomenklatury 2206 s obsahem alkoholu nad 1,2 % do 10 % objemových, pokud nepodléhají dani z piva. Žalobcem dovezené „portské víno“ s obsahem alkoholu od 19 % do 20 % objemových tak zařadil mezi meziprodukty.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Mezi stranami je sporným pouze výklad § 93 odst. 3 písm. c), tedy ustanovení, dle kterého tichým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí výrobky, které nejsou šumivým vínem vymezeným v § 93 odst. 2, a které jsou uvedené pod kódy nomenklatury 2204 a 2205 a nejsou uvedeny v písmenu a) nebo b), a dále výrobky, které jsou uvedeny pod kódem nomenklatury 2206, pokud nepodléhají dani z piva, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 %…
Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
              Nahrávám...