č. 2054/2010 Sb. NSS, Spotřební daň: propadnutí vybraných výrobků

Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2008 zamítl žalovaný odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Celním úřadem Karviná ze dne 23. 5. 2008, jímž byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu ve výši 1 748 510 Kč. Žalobce totiž dne 3. 3. 2005 přepravoval z Polska do České republiky jako dopravce 7 000 litrů výrobků podléhajících spotřební dani z lihu, u nichž neprokázal způsob nabytí oprávněně bez daně ani skutečnost, že se jedná o výrobky zdaněné, a stal se tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních plátcem daně.

Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 29. 5. 2009 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud aplikoval na žalobcův případ nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. IV. ÚS 267/02 a IV. ÚS 393/02, a odmítl závěr žalovaného, že odpovědnost dopravce jako plátce daně podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních je bez jakýchkoliv výjimek objektivní. Žalobce tvrdil, že nevěděl a ani vědět nemohl, že přepravuje líh, neboť byl jednáním třetích osob uveden v omyl, že přepravuje ředidlo, které spotřební dani nepodléhá. Pokud by byla žalobcova nevědomost prokázána, nebylo by možné považovat uložení daňové povinnosti za spravedlivé. Jelikož se žalovaný touto otázkou nezabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, čj. 1 Afs 94/2009-55, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně konstatoval, že citované nálezy Ústavního soudu není možné bez dalšího na projednávanou věc aplikovat. Dále uvedl, že § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních jasně formuluje podmínky, za kterých se dopravce stává plátcem daně: tyto podmínky byly v žalobcově případě splněny. Námitku žalobce, že byl třetími osobami uveden v omyl, není možné v daňovém řízení akceptovat, neboť celní orgány nejsou oprávněny v takovém případě daň prominout nebo ji snížit. Byl-li žalobce skutečně uveden v omyl třetí osobou (odesílatelem), může se na něm domáhat náhrady škody v soukromoprávním sporu. Krajský soud vázán názorem Nejvyššího správního soudu žalobu zamítl rozsudkem ze dne 3. 12.2009.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž mimo jiné namítal, že žalovaný rozhodl o propadnutí zboží, čímž vlastnické právo ke zboží nabyl stát a následné doměření spotřební daně žalobci není možné, když zákon v případě propadnutí nebo zabrání zboží doměření spotřební daně vylučuje. Rozhodnutí krajského soudu je tak nejen v rozporu se zákonem, ale i s čl. 4 odst.…