č. 2573/2012 Sb. NSS, Spotřební daně: provozovna určená k prodeji tabákových výrobků a lihovin; zajištění vybraných výrobků

Celní úřad Karlovy Vary rozhodnutím ze dne 27. 5. 2009 uložil žalobci podle § 135c odst. 2 zákona o spotřebních daních pokutu za porušení § 133 odst. 1 uvedeného zákona způsobem uvedeným v § 135c odst. 2 téhož zákona. Podle § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních pak celní úřad žalobci uložil propadnutí 16 949 kusů lihovin ve spotřebitelském balení, 13 300 g tabáku ve spotřebitelském balení a 302 352 kusů cigaret zajištěných Celním úřadem Praha Dl.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2009 změnil rozhodnutí celního úřadu tak, že snížil uloženou pokutu ve výši 200 000 Kč na částku 100 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, čj. 57 Ca 85/2009-59, rozhodnutí žalovaného zrušil. V odůvodnění uvedl, že znění § 134 a § 135d zákona o spotřebních daních může navozovat nesprávnou představu o jakési automatičnosti rozhodnutí o propadnutí zboží zajištěného při kontrole podle § 134 zákona o spotřebních daních, tj. že správní orgán při kontrole „zjistí“ lihoviny a tabákové výrobky, tyto zajistí a následně rozhodne o jejich propadnutí. Právní závěr, že lze zajistit i tabákové výrobky a lihoviny, u kterých byla splněna daňová povinnost, je však nesprávný. Ustanovení § 135d odst. 1 a § 134 odst. 2 zákona o spotřebních daních totiž nelze vykládat odděleně od ostatních ustanovení citovaného zákona, zejména části prvé označené „obecná ustanovení“. V obecných ustanoveních zákona o spotřebních daních se nachází také § 42 označený „zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostředků“. Toto ustanovení stanoví obecný rámec určující okruh zboží, které podléhá zajištění. Hovoří-li tudíž zákon o spotřebních daních v některých ustanoveních o zajištění, jak je tomu i v případě § 134 odst. 2, nelze zajistit jiné výrobky než výrobky uvedené v § 42 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. Žalovaný ani celní úřad netvrdili, že by se v případě zboží, o jehož propadnutí bylo rozhodnuto, jednalo o zboží vymezené v § 42 odst. 1 či 2 zákona o spotřebních daních. Nerozporovali ani tvrzení žalobce, že se jedná o…