č. 3263/2015 Sb. NSS, Spotřební daň: zánik práva vyměřit spotřební daň; uplynutí prekluzivní lhůty

Celní ředitelství Praha (správní orgán I. stupně) rozhodlo dne 18. 11. 2009 o propadnutí vybraných výrobků žalobkyně, které byly zajištěny rozhodnutím Celního úřadu Kolín, pobočka celního úřadu Kutná Hora, ze dne 14. 12. 2004 podle § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních ve znění účinném do 31.12. 2009, neboť žalobkyně k výzvě k prokázání, že zajištěné skladované vybrané výrobky byly zdaněny nebo byly nabyty oprávněně za cenu bez daně, žádný doklad nepředložila a prohlásila, že u sebe žádný takový doklad nemá, a do doby rozhodnutí o propadnutí výrobků neprokázala, že vybrané výrobky zdanila.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 21. 9. 2010 změnil rozhodnutí orgánu I. stupně tak, že vybrané výrobky, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto, podrobně identifikoval, další námitky proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků však neshledal důvodnými.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 6. 2014, čj. 10 Af 58/2010-39. Žalovaný i správní orgán I. stupně podle městského soudu správně rozhodli o propadnutí vybraných výrobků, neboť žalobkyně porušila své evidenční povinnosti vyplývající z § 5 a § 6 zákona o spotřebních daních, protože u propadlých vybraných výrobků neprokázala, zda byly zdaněny nebo zda byly oprávněně nabyty za cenu bez daně. Skutečnost, že právo vyměřit daň již prekludovalo, na této evidenční povinnosti a sankci propadnutí vybraných výrobků v případě jejího nesplnění nic nemění.

Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Nezákonnost rozsudku spatřovala v tom, že městský soud nesprávně vyložil vzájemný vztah mezi rozhodnutím o propadnutí zajištěných vybraných výrobků vydaným v rámci daňové kontroly a rozhodnutím o vyměření daně. Správní orgán I. stupně rozhodl o zajištěných vybraných výrobcích až po skončení řízení o vyměření daně, v době, kdy právo vyměřit daň již prekludovalo, a stěžovatelka tak v daňovém řízení nemohla prokázat jejich zdanění. U stěžovatelky přitom po celou dobu pěti let, kdy o vybraných výrobcích nebylo rozhodnuto, vyvolal oprávněný dojem, že prokáže-li v daňovém řízení jejich zdanění, bude zajištění uvolněno. Tomu nasvědčoval i postup, kdy bezprostředně po…