č. 4499/2023 Sb. NSS, Pobyt cizinců: vyřazení cizince označeného za nežádoucí osobu v důsledku uloženého trestu vyhoštění z evidence nežádoucích osob

V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda může být cizinec vymazán z evidence nežádoucích osob, ačkoli stále vykonává trest vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl před čtvrtstoletím uložen. Dosavadní judikatura Městského soudu v Praze ukládala policii povinnost zkoumat i v takových případech, zda je cizinec nežádoucí osobou v materiálním smyslu. Nejvyšší správní soud naproti tomu dospěl k závěru, že záznam cizince do evidence nežádoucích osob na základě uloženého trestu vyhoštění [§ 154 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců] je pouhým administrativním důsledkem tohoto trestu. Doba vedení cizince v evidenci nežádoucích osob má podle zákona odpovídat trvání jemu uloženého trestu vyhoštění; proto trvající trest vyhoštění už jen sám o sobě znemožňuje vymazat cizince z evidence. Dokud tedy trvá trest vyhoštění, trvá i záznam v evidenci. Cizinec musí nejprve odstranit trvající trest vyhoštění, a to prostředky trestního práva.

Žalobce, státní příslušník Srbska, byl v roce 1997 rozsudkem Okresního soudu v Mostě odsouzen za majetkovou trestnou činnost ke dvouletému trestu odnětí svobody a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Tehdy platný trestní zákon č. 140/1961 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 1997) jinou variantu trestu vyhoštění ani nepřipouštěl: jednotlivé výměry tohoto trestu zavedla až novela č. 253/1997 Sb. účinná od 1. 1. 1998.

V důsledku trestu vyhoštění je žalobce od roku 1999 označen za nežádoucí osobu a veden v evidenci nežádoucích osob. Protože mu bylo vyhoštění uloženo na dobu neurčitou, je i v evidenci nežádoucích osob veden na dobu…