Mgr. Pavla Krejčí
Právní úprava fixních závazků (fixních smluv) je primárně obsažena v § 1980 NOZ. Jedná se o závazky, u nichž jsou splněny následující podmínky:
a) mezi účastníky byla ujednána přesná doba plnění, a zároveň
b) z povahy smlouvy nebo závazku vyplývá, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem.
Závazky, které naplňují výše uvedené podmínky, zanikají okamžikem, kdy se dlužník z takového závazku dostane do prodlení s plněním. Úprava nedodržení termínu u fixních závazků je speciální úpravou jak k obecné úpravě odstoupení, tak k obecné úpravě prodlení. V širším kontextu jde o zvláštní případ zmaření účelu smlouvy.
Typickým fixním závazkem je například objednávka smuteční výzdoby na pohřeb. Zde z povahy závazku vyplývá, že objednatel má zájem pouze na včasném dodání takové výzdoby, neboť její pozdější dodání pro něj již postrádá smysl. Pokud by dodavatel nestačil výzdobu včas dodat, pak neoznámí-li objednatel bez zbytečného odkladu, že na dodávce trvá, závazek k dodání smuteční výzdoby se ze zákona ruší, aniž by musel objednatel od smlouvy odstoupit.
Nemusí se jednat pouze o smuteční výzdobu; podobný charakter bude mít objednávka uměleckého vystoupení nebo občerstvení na firemní večírek, svatební výzdoba, ubytovací služby apod.
NahoruDoba plnění
Přesná doba plnění musí vyplývat z ujednání účastníků. Sjednaná doba zde představuje rozhodující neopominutelný účelový atribut samotného plnění. Zákon nestanovuje, s jakou přesností tak má smlouva činit, lze však usuzovat, že postačí jakékoliv určení času, ze kterého lze jasně vyvodit konkrétní okamžik, ke kterému již má být splněno. Nerozhoduje, zda tedy smlouva bude termín či lhůtu plnění stanovovat s přesností na dny, týdny, hodiny či dokonce minuty.
Stanovení přesné doby plnění však nestačí k tomu, aby se jednalo o fixní závazek. Především musí ze smlouvy nebo z povahy závazku vyplývat, že po uplynutí dohodnuté lhůty k plnění nebude mít věřitel již na plnění zájem.
Bude se tedy jednat především o případ, kdy věřitel při uzavírání smlouvy výslovně sdělí, že po uplynutí dohodnuté doby plnění již o plnění nemá zájem. Stejně posoudíme případ, kdy dlužník o nezájmu sice nevěděl, ale bylo to v této době rozumné předvídat s přihlédnutím k účelu smlouvy. Tento vyplývá z jejího obsahu nebo okolností, za kterých byla uzavřena. To, že se jedná o fixní smlouvu, lze tedy dovodit i výkladem smlouvy, při kterém se užijí pravidla uvedená v ustanoveních § 555 až 558 NOZ. Fixnost termínu tedy musí být oběma stranám již při uzavírání smlouvy zřejmá; při výkladu se bude vycházet z úmyslu jednajícího, pokud byl takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm při uzavírání smlouvy vědět (§ 556 odst. 1 NOZ).
Pokud tyto podmínky splněny nejsou, pak nenastávají specifické účinky prodlení uvedené v § 1980 NOZ (nejedná se o fixní závazek), ale jedná se o běžné prodlení dlužníka dle § 1968 a násl. NOZ. Většinou bude smlouva obsahovat výslovné ujednání, že se jedná o fixní závazek nebo fixní termín plnění, nebo slova jako “nemá zájem na plnění po stanoveném termínu“, “nejzazší termín plnění“ apod.
Pokud tedy půjdu do lahůdkářství a objednám si občerstvení na určitou hodinu a nesdělím, že se jedná o občerstvení, které potřebuji na důležitou schůzku s klientem, která se má konat bezprostředně po vyzvednutí občerstvení, pak se nebude jednat o smlouvu fixní, a v případě zpoždění s plněním tato smlouva ze zákona nezaniká; dodavatel občerstvení se dostane do klasického prodlení s plněním.
Nejvyšší soud Československé republiky, Rv I 1046/23 ze dne 22. 1. 1924, Vážného sbírka č. 3410
Jde o obchod fixní, bylo-li smluveno složení cizí valuty v určitý den s tím, že by ten, pro něhož měla býti složena »jinak na ni nereflektoval«. Lhostejno, že omyl, jenž způsobil opožděné složení valuty, nezavinil přímo skladatel.
Nejvyšší soud Československé republiky, Rv I 147/27 ze dne 6. 4. 1927, Vážného sbírka č. 6963
Jen tehdy jde o fixní obchod ve smyslu § 357 ObchZ, bylo-li vymezení určité doby k plnění podle vůle stran podstatnou součástí smlouvy v ten způsob, že plnění po projití smluvené doby nemělo býti považováno za plnění.
Dodatečné, nové vyjednávání o dodání může nastati právě tak po uplynutí obvyklé dodací lhůty, jako lhůty fixní a nemá vlivu na následky již nastalého prodlení, pokud strany neujednaly něco jiného.
Nejvyšší soud Československé republiky, Rv II 583/22 ze dne 18. 4. 1923, Vážného sbírka č. 2530
Zda jde o obchod fixní, dlužno posuzovati dle toho, bylo-li úmyslem a vůlí stran, aby určení dodací lhůty nebo dodacího dne bylo tak podstatnou součástí smlouvy, že pozdější dodávka nesmí býti ani žádána ani plněna.
Poskytnutí dodatečné lhůty k plnění nelze spatřovati v tom, že bylo mlčky poshověno, aniž by bylo sděleno, jakým způsobem bude se pro případ nesplnění zachováno.
NahoruZánik závazku
Pokud tedy je sjednán fixní závazek a dlužník se dostane s plněním do prodlení, pak tento závazek zaniká, a to počátkem prodlení dlužníka. Je lhostejné, jaké jsou důvody, pro které se dlužník dostal do prodlení s plněním; tedy zda prodlení zavinil či nikoliv. Jedinou výjimkou by byl případ, kdy by k opoždění plnění došlo z důvodů prodlení na straně věřitele; pak dlužník v prodlení není (§ 1968 NOZ) a závazek uplynutím sjednané doby nezaniká. Opačný výklad by se jevil vůči dlužníkovi krajně nespravedlivým.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 82/2004
Jak bylo shora uvedeno, ust. § 349 odst. 3 ObchZ spojuje zánik fixní smlouvy toliko s prodlením dlužníka, nikoli s prodlením věřitele. U fixní smlouvy má jen prodlení dlužníka za následek zánik smlouvy (pokud věřitel dlužníkovi neoznámí ještě…
