Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1139

 Nahoru [Rozhodnutí soudu ve věcech správy společné věci]

Ustanovení § 1139 připouští možnost soudního zásahu do vztahů mezi spoluvlastníky při správě společné věci. Podle tohoto ustanovení se soudní ochrany může domáhat spoluvlastník, který byl "přehlasován" většinou (srov. odst. 1 komentovaného ustanovení), i spoluvlastník v situaci, kdy rozhodnutí o správě nebylo vůbec dosaženo, neboť k tomu chyběl souhlas potřebné většiny (srov. odst. 2 komentovaného ustanovení).

Připomeňme, že zákonný režim správy rozlišuje tři kategorie záležitostí, pro něž vyžaduje různý poměr většiny, jíž je nutno dosáhnout k přijetí rozhodnutí: Zatímco u "běžné" správy postačuje k přijetí rozhodnutí o správě společné věci prostá většina (srov. ustanovení § 1128), u rozhodnutí o významné záležitosti je již vyžadována kvalifikovaná (dvoutřetinová) většina (srov. ustanovení § 1129; dvoutřetinová většina je vyžadována též ke zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty sloužící k zajištění pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově, srov. ustanovení § 1133). V případě rozhodnutí podle ustanovení § 1132 je pak vyžadován souhlas všech spoluvlastníků. Poměr hlasů se odvozuje od velikosti spoluvlastnických podílů (princip majorizace).

Lhůta k podání žaloby

Pro podání žaloby podle ustanovení § 1139 zákon stanoví lhůty.

K podání žaloby na určení, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků o běžné správě nemá účinky vůči opomenutému spoluvlastníkovi (žaloba podle ustanovení § 1128 odst. 2), je stanovena prekluzivní lhůta třiceti dnů, která začíná plynout přijetím rozhodnutí, případně ode dne, kdy se o rozhodnutí opomenutý spoluvlastník dozvěděl (srov. ustanovení § 1128 odst. 3).

Obdobně pak v případě přehlasovaného spoluvlastníka u rozhodnutí o významné záležitosti (srov. ustanovení § 1129 odst. 2) a přehlasovaného spoluvlastníka, jemuž přijaté rozhodnutí hrozí těžkou újmou (zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, srov. ustanovení § 1130), jestliže však současně nejsou splněny podmínky podle ustanovení § 1131 (tzn. pokud majoritní spoluvlastníci de facto rozhodnutí soudu nepředešli).

Soudní řízení

Řízení podle ustanovení § 1139 je sporným řízením. Soud není vázán návrhy účastníků a může je překročit, neboť jde o situaci, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání (srov. ustanovení § 153 odst. 2 OSŘ; shodně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016). Jediným limitem je zde vázanost soudu předmětem řízení (tj. úprava poměrů podle ustanovení § 1139). Soud tak nemůže při návrhu podle ustanovení § 1139 rozhodnout například o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.¹

Rozhodnutí soudu má konstitutivní povahu, jsou jím zakládána práva a jim odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení. Žalobě tak nelze vyhovět rozsudkem pro zmeškání (srov. ustanovení § 153b odst. 3 OSŘ). Pro rozhodnutí je určující skutkový i právní stav ke dni vyhlášení rozhodnutí podle ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ ( srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4258/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2865/16, a další).

Účastníky řízení zásadně musí být všichni spoluvlastníci, ať již na straně žalobce, či žalovaného, neboť o jejich práva a povinnosti v řízení jde (srov. ustanovení § 159a OSŘ). Výjimkou by – teoreticky - mohly být případy, kdy se jeden z (více) minoritních spoluvlastníků domáhá rozhodnutí, že je vůči němu rozhodnutí většiny spoluvlastníků neúčinné (srov. ustanovení § 1128 odst. 2). V takovém případě by zřejmě nebylo nutné trvat na účasti případných jiných opomenutých minoritních spoluvlastníků, pokud tito nechtějí proti rozhodnutí majorit brojit a pokud se jich rozhodnutí soudu skutečně nijak nedotkne (nebudou jím dotčeni na svých právech a povinnostech).

Okolnosti určující pro rozhodnutí soudu

Jediným v zákoně uvedeným kritériem pro rozhodnutí soudu ve všech případech žalob (přehled srov. níže) je hledisko slušného uvážení. Předchozí právní úprava takové hledisko výslovně neuváděla, nicméně nelze předpokládat odklon od dosavadní praxe. Ostatně ani dosud dostupná judikatura o ničem takovém nesvědčí.

Rozhodnutí soudu podle ustanovení § 1139 musí zohledňovat konkrétní okolnosti věci, poměry spoluvlastníků atd., musí zohledňovat obecné požadavky výkladu a aplikace právního předpisu (srov. ustanovení § 2 odst. 3) a mělo by představovat takovou úpravu, která bude pro spoluvlastníky přínosem do budoucna, tzn. povede k odstranění stávajícího sporu a ideálně napomůže též předcházet sporům spoluvlastníků i do budoucna – to vše samozřejmě při zohlednění toho, že jde o úpravu ve věci jednoho konkrétního rozhodnutí spoluvlastníků.²

Je totiž nutno zdůraznit, že rozhodnutí podle ustanovení § 1139 má upravovat jednu konkrétní záležitost, což plyne z jeho doslovného znění, kdy v prvním odstavci zákon hovoří o přijatém, tj. konkrétním rozhodnutí, ve druhém odstavci pak o domáhání se rozhodnutí, k němuž nebylo dosaženo potřebné většiny) a nemá nahrazovat dohodu spoluvlastníků o správě společné věci obecně, jak ji předvídá ustanovení § 1138.

Žaloba podle ustanovení § 1139 odst. 1

V prvním odstavci komentovaného ustanovení je upravena možnost "přehlasovaného" či opomenutého spoluvlastníka domáhat se určení, že rozhodnutí vůči němu nemá právní účinky (zde jde o žalobu podle ustanovení § 1128 odst. 2), či rozhodnutí soudu, jímž bude rozhodnutí spoluvlastníků zrušeno (žaloba podle ustanovení § 1130; s ohledem na závěry Nejvyššího soudu se tato žaloba uplatní primárně u rozhodnutí o významné záležitosti podle ustanovení § 1129, nelze však v mimořádných případech vyloučit její uplatnění též v případě tzv. běžné správy podle ustanoven § 1128, k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017) či nahrazeno (žaloba podle ustanovení § 1129 odst. 2).

Rozhodnutí soudu podle ustanovení § 1139 odst. 1 může určit, že změna se má uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, případně že se vůbec uskutečnit nemá (srov. druhou větu prvního odstavce). Jde o demonstrativní výčet (srov. "zejména"), a tedy – teoreticky – připadá v úvahu i jiné rozhodnutí soudu.

Jediným kritériem pro rozhodnutí soudu bude hledisko slušného uvážení (srov. k tomu srov. shora). Takto formulované podmínky v ustanovení § 1139 ponechávají široký prostor pro volnou úvahu soudu, která ovšem musí být řádně odůvodněna a nesmí být nepřiměřená.

Žaloba podle ustanovení § 1139 odst. 2

Ve druhém odstavci komentovaného ustanovení je pak naopak upravena možnost domáhat se rozhodnutí soudu v situaci, kdy rozhodnutí vůbec nebylo učiněno, neboť nebyla dosažena potřebná většina (prostá či kvalifikovaná).

Z doslovného znění ustanovení § 1139 odst. 2 lze dovodit, že se nemá použít v situaci, kdy návrh na rozhodnutí o správě společné věci byl zamítnut většinovým(i) spoluvlastníkem (spoluvlastníky). Uplatní se pouze tehdy, nedosáhlo-li se při rozhodování potřebné většiny. K tomu může dojít při nedosažení nadpoloviční většiny u záležitostí podle ustanovení § 1128, případně nedosažení dvoutřetinové většiny v záležitosti podle ustanovení § 1129 či § 1133. Postupem podle ustanovení § 1139 odst. 2 se nelze domáhat nahrazení chybějícího souhlasu spoluvlastníka k rozhodnutí, u něhož je vyžadován souhlas všech spoluvlastníků (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 19 Co 3258/2017).

Aktivně legitimovaným k podání žaloby podle ustanovení § 1139 odst. 2 je každý spoluvlastník, bez ohledu na to, zda se vyjádřil pro (nepřijatý) návrh rozhodnutí, proti němu, či se hlasování zdržel.

I v případě rozhodnutí podle ustanovení § 1139 odst. 2 je určujícím pro…