Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1142

 Nahoru [Omezení pro rozdělení společné věci]

Vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci zákon obecně preferuje (pro vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu srov. ustanovení § 1144 odst. 1), neboť jde o způsob vypořádání, při němž (bývalí) spoluvlastníci neztrácejí vazbu k věci, zůstává jim zachováno vlastnické právo k části původní, resp. k nově vzniklé věci. K preferenci vypořádání rozdělením věci srov. dále komentář k ustanovení § 1144.

Zákon nicméně v ustanovení § 1142 stanoví limity pro tento způsob vypořádání, a to pro případ věci sloužící jako celek určitému účelu (odst. 1) a pro případ zemědělského pozemku (odst. 2). Jde o případy, kdy – podle názoru zákonodárce - zájem na zachování původní věci převažuje nad zájmem spoluvlastníků na zachování jejich vazby k věci. V obou případech musí jít o společné věci, které reálně dělitelné jsou. V opačném případě by totiž vyloučení možnosti jejich rozdělení v ustanovení § 1142 postrádalo smysl.

Vyjma věcí uvedených v ustanovení § 1142 je vypořádání rozdělením společné věci dále vyloučeno u společných listin (srov. ustanovení § 1146), případně zvláštní úpravou (srov. pro lesní pozemky ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích). Může být vyloučeno též dohodou spoluvlastníků, neboť zákon takovou dohodu nevylučuje.

Účelem ustanovení § 1142 je ochrana specifického účelu věcí uvedených v prvním a druhém odstavci, nikoli však vyloučení zrušení spoluvlastnictví k těmto věcem obecně (srov. též základní zásadu dobrovolnosti setrvání ve spoluvlastnickém vztahu podle ustanovení § 1140 odst. 1). Vypořádat spoluvlastnictví k těmto věcem přikázáním věci za náhradu či prodejem s rozdělením výtěžku je možné.

Z hlediska systematického je zřejmá použitelnost ustanovení § 1142 při zrušení spoluvlastnictví dohodou spoluvlastníků. Judikaturou nicméně již bylo dovozeno, že tato pravidla mají být respektována též při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3297/2020).

Jde-li o vypořádání spoluvlastnictví dohodou, lze předpokládat nižší pravděpodobnost následného přezkumu platnosti dohody z hlediska splnění kritérií uvedených v ustanovení § 1142 soudem. Dosáhnou-li spoluvlastníci dohody, nelze zpravidla očekávat, že by následně namítali její neplatnost, a to i s ohledem na ustanovení § 579 odst. 1.

Věc jako celek sloužící určitému účelu

Prvním případem, kdy zákon vylučuje vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci, je věc sloužící jako celek k určitému účelu. Může se jednat například o pozemek sloužící jako (jediná) přístupová cesta, jehož rozdělení by znamenalo zamezení přístupu k jiným pozemkům, ale i zahradu přiléhající k obytnému domu, která je (rozhodnutím spoluvlastníků) určena ke společnému užívání, zpravidla s domem tvoří jediný celek a slouží k lepšímu využití domu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019), pozemky využívané jako sportoviště, lyžařský areál (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2598/2010) apod. Tradičně bývá uváděno veřejně prospěšné využití společné věci, zpravidla nemovité.

Zemědělské pozemky

Druhou věcí, kterou zákonodárce v komentovaném ustanovení chrání před rozdělením, jsou zemědělské pozemky. Co pojmem "zemědělský pozemek" zákonodárce rozumí, nicméně zákon ani Důvodová zpráva¹ nijak nerozvádí, což lze považovat za určitý deficit právní úpravy. Na druhé straně to ovšem ponechává široký prostor pro uvážení soudu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3297/2020).

Podpůrně lze vycházet z úpravy v ustanovení § 3 odst. 2 KTZ, věta druhá, podle něhož jsou zemědělskými pozemky orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty, případně ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského původního fondu, podle něhož zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není.

Rozdělení společného zemědělského pozemku je podle ustanovení § 1142 odst. 2 možné jen za podmínky, že nově vzniklé pozemky budou účelně obdělávatelné:

a) vzhledem k rozloze a současně

b) vzhledem k možnosti stálého přístupu.

Hledisko obdělávatelnosti je třeba posuzovat kritériem obvyklosti. Je-li obvyklé určitý zemědělský pozemek obdělávat pomocí zemědělských strojů, nelze mít požadavek účelné obdělávatelnosti podle ustanovení § 1142 odst. 2 za splněný tam, kde po rozdělení lze nové pozemky sice fyzicky obdělávat, ale pouze lidskou silou ("ručně"), nikoli již zemědělskými stroji.

Účelem ustanovení § 1142 odst. 2 je ochrana zvláštní funkce zemědělských pozemků (srov. též ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu).

Shora uvedené omezení se ovšem neuplatní v případě rozdělení zemědělského pozemku:

a) za účelem zřízení stavby, nebo

b) za účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

Pokud jde o výjimku sub a), měl by být účel (zřízení stavby) nějak doložen, tj. spoluvlastník by měl činit kroky směřující k realizaci stavby. Samotné tvrzení o úmyslu v budoucnu stavbu postavit by se jevilo jako nepostačující s ohledem na možnost obcházení ustanovení § 1142 odst. 2.

K vyvlastnění srov. úpravu v zákoně č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, zejména podmínky uvedené v ustanovení § 3 a násl. zákona č. 184/2006 Sb.

Nutno dodat, že ustanovení § 1142 neobsahuje kompletní výčet věcí, u nichž je vyloučeno či omezeno vypořádání spoluvlastnictví jejich rozdělením. Další limity jsou uvedeny v ustanovení § 1146 ve vztahu ke společným listinám a dále též ve zvláštní úpravě (srov. například ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích).

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních…