Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1145

 Nahoru [Zatížení věcným právem při rozdělení věci]

Zákonem preferovaným způsobem vypořádání je rozdělení věci (srov. komentář k ustanoveni § 1144). Rozdělení věci by nemělo být na překážku, že nově vzniklá (oddělená) věc vyžaduje k řádnému užívání bývalým spoluvlastníkem zřízení služebnosti či jiného věcného práva. Typicky může být dána potřeba zajištění přístupu z veřejné komunikace, přičemž tuto potřebu lze řešit zřízením služebnosti či jiného věcného práva. Takový postup předvídá a upravuje ustanovení § 1145.

Zřízení věcného práva

Postup podle ustanovení § 1145 připadá v úvahu výlučně v případě vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci a výhradně současně s rozhodnutím soudu o rozdělení věci, tzn. nikoli později (srov. "při zrušení..."). Zřízení věcného práva podle ustanovení § 1145 tedy není možné při vypořádání přikázáním věci za náhradu (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 26 Co 329/2019) a není možné jej provést ani ex post poté, co již k rozdělení společné věci došlo.

Okolnosti, v nichž je spatřována potřeba zřízení služebnosti či jiného věcného práva, mají proto být zvažovány výhradně při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kdy rozhodnutím soudu mají být poměry upraveny tak, aby byly odstraněny sporu spoluvlastníků i s přesahem do budoucna, tedy tak, aby v budoucnu nedošlo ke vzniku dalších sporů.

O zřízení služebnosti či jiného věcného práva podle ustanovení § 1145 může soud rozhodnout i bez návrhu. Jde opět o rozhodnutí, u něhož způsob vypořádání vyplývá z právní úpravy (srov. ustanovení § 153 odst. 2 OSŘ). Povinnost návrhu účastníka na zřízené věcného práva podle ustanovení § 1145 nelze z ničeho dovodit. Jestliže zřízení služebnosti účastník navrhoval a soud mu nevyhoví, není třeba o návrhu rozhodovat samostatným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3214/2006, 22 Cdo 3215/2006). S ohledem na předvídatelnost rozhodnutí soudu je ovšem vhodné, aby soud účastníky na možnost postupu podle ustanovení § 1145 upozornil a dal jim prostor, aby se k takovému postupu vyjádřili.

Podmínky zřízení věcného práva

Praxe ukazuje, že v naprosté většině případů budou postupem podle ustanovení § 1145 zřizovány služebnosti. Zřízení jiných věcných práv k věci cizí je spíše teoretickou možností, než v praxi využívaným postupem.

Podmínkou zřízení služebnosti či jiného věcného práva podle ustanovení § 1145 je, že to vyžaduje řádné užívání nové věci bývalým spoluvlastníkem. Typicky se může jednat o služebnost stezky a cesty podle ustanovení § 1274 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 789/2019), ale též služebnosti týkající se inženýrských sítí aj.

Z povahy věci se bude jednat o služebnosti in rem, zatěžující věc. Služebnost in personam si lze představit jen stěží; z praxe nám žádný takový případ ostatně znám není.

Při zvažování otázky zřízení služebnosti je třeba posuzovat konkrétní okolnosti ve věci, je třeba zohlednit, zda benefit, který ze služebnosti plyne oprávněnému, nemůže oprávněný čerpat jinak (např. nemá možnost jiného přístupu k nově vzniklé věci), zda lze po zatíženém pozemku zřízení služebnosti požadovat, zda jej nezatěžuje nepřiměřeně (požadavek minimalizace zatížení) aj. Zřízení služebnosti by se mělo promítnout do úvahy o vypořádání, resp. porovnání hodnoty nově vzniklých věcí s původním spoluvlastnickým podílem a případného dorovnání rozdílu v penězích postupem podle ustanovení § 1144 odst. 2.

Ustanovení § 1145 samozřejmě nebrání spoluvlastníkům, případně též bývalým spoluvlastníkům, aby si služebnost či jiné věcné právo zřídili smluvně, to již bez ohledu na způsob vypořádání spoluvlastnictví (srov. ustanovení § 1 odst. 2).

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 789/2019

Z (...) ustanovení (§ 1145) vyplývá závěr, že je třeba dbát na to, aby pozemky přikazované účastníkům bylo možno řádně užívat, v souladu s jejich účelovým určením a dosavadním užíváním.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 26 Co 329/2019

Skutečnost, že pod pozemkem ve spoluvlastnictví několika vlastníků jsou umístěny inženýrské sítě, které slouží k užívání samostatných věcí ve výlučném vlastnictví těchto spoluvlastníků, nevede sama o sobě k závěru, že pozemek je v přídatném spoluvlastnictví (§ 1223).

(...)

Nedošlo-li při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k rozdělení věci, ale předmět vypořádání byl přikázán do výlučného vlastnictví jednoho ze…