Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1148

 Nahoru [Vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu]

Cílem při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pokud možno komplexní vyřešení vztahu mezi spoluvlastníky a odklizení jejich případných sporů tak, aby do budoucna již nepřetrvaly a nedocházelo ani k následným sporům (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

Teorie v této souvislosti rozlišuje dva pojmy, a to vypořádání v užším smyslu, při němž je vypořádáno výlučně spoluvlastnictví k věci, případně více věcem, a vypořádání v širším smyslu, při němž jsou řešeny i další záležitosti související se spoluvlastnictvím věci, případně s jeho vypořádáním.

Tzv. vypořádání v širším smyslu nebylo sice v předchozí právní úpravě obsaženo, judikatura jej ovšem připouštěla (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 1969, sp. zn. 4 Cz 11/69). Úprava v ustanovení § 1148 pak na tuto judikaturu navazuje.

Postup spoluvlastníků a soudu při vypořádání v užším a širším smyslu

Je-li spoluvlastnictví rušeno a vypořádáváno dohodou spoluvlastníků, je také jejich věcí, co vše do dohody zahrnou. Je na nich, zda se omezí na vypořádání v užším smyslu, či zda jej provedou v širším smyslu. Není povinností spoluvlastníků provádět vypořádání v širším smyslu.

Je-li o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedeno soudní řízení, jde o řízení sporné, ovládané mj. zásadou dispoziční. Rovněž v tomto případě je tak věcí účastníků, co vše do vypořádání zahrnou, resp. k čemu všemu se jejich návrh na vypořádání bude vztahovat. Není povinností soudu, aby v tomto směru postupoval ex offo a zjišťoval okolnosti umožňující mu vypořádat spoluvlastnictví v širším smyslu.

Účelem ustanovení § 1148 je sice co nejúplnější (a nejrychlejší) vypořádání vzájemných vztahů mezi spoluvlastníky, stále se však jedná o ustanovení dispozitivní, předpokládající především iniciativu ze strany spoluvlastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

Vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu

Základní přehled otázek, které je třeba zvažovat v rámci tzv. širšího vypořádání, předestřel Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsudku ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. 25 C 143/2018, následovně:

a) jaké byly náklady na pořízení společné věci,

b) komu vlastnicky náležely finanční prostředky, které byly použity na pořízení společné věci, c) komu náležely finanční prostředky, které byly použity k úhradě dluhů váznoucích na společné věci.

K tomuto výčtu by bylo možno ještě doplnit další, např. otázku, kdo provedl investice vedoucí ke zhodnocení věci (otázka investic se tak může stát významná jednak z hlediska toho, kterému z účastníků bude věc přikázána do vlastnictví, jednak z hlediska vypořádání v širším smyslu; o zhodnocení věci však nejde, pokud je na věci prováděna běžná údržba. Rovněž pojištění věci není investicí do věci, k tomu srov. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 14 C 136/2016), kdo věc užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu, pohledávky z nájemného společné věci aj.

Součástí tzv. širšího vypořádání není řešení dalších, byť sporných, otázek mezi spoluvlastníky, které nesouvisejí s likvidovaným spoluvlastnictvím věci. Učiní-li takový jiný nárok účastníci předmětem řízení, jde o jiný nárok, tedy dochází k objektivní kumulaci nároků. To se mj. projeví v poplatkové povinnosti či v povinnosti k náhradě nákladů řízení.

V případě dohody o likvidaci spoluvlastnictví samozřejmě účastníkům nic nebrání, aby současně upravili i další sporné otázky, byť nijak nesouvisejí se spoluvlastnictvím k věci, které je jejich dohodou likvidováno, tj. i nad rámec tzv. širšího vypořádání (srov. ustanovení § 1 odst. 2 a zásadu autonomie vůle).

Všechny otázky, které jinak mohou být řešeny v rámci tzv. širšího vypořádání, mohou být mezi spoluvlastníky řešeny již za doby trvání spoluvlastnického vztahu, což lze ostatně s ohledem mj. na institut promlčení a zájem na právní jistotě spoluvlastníkům jedině doporučit. Není nutno vyčkávat až do doby, kdy je prováděna likvidace spoluvlastnického vztahu.

O položkách, které účastníci učinili předmětem tzv. širšího vypořádání, je rozhodováno samostatným výrokem soudu (jedná se o samostatný nárok). Tento výrok je nezávislý na výroku, jímž je provedena likvidace spoluvlastnictví. Může tedy také samostatně nabýt právní moci či samostatně být napaden opravným prostředkem.

Nesplatné pohledávky

Podle ustanovení § 1148 odst. 2 mohou být předmětem širšího vypořádání nejen pohledávky splatné, ale i ty, u nichž splatnost nastane do jednoho roku od:

a) účinnosti dohody, nebo

b) zahájení řízení.

Význam tohoto ustanovení není zcela zřejmý.

Jestliže spoluvlastníci dosáhnou dohody, je jejich věcí, co učiní jejím předmětem. Vypořádání dosud nesplatných pohledávek si mohou sjednat i bez výslovné úpravy v ustanovení § 1148 odst. 2.

Jsou-li pohledávky vypořádávány soudem, pro rozhodnutí soudu je rozhodný den vyhlášení rozhodnutí (srov. ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ), nikoli den zahájení řízení, od něhož ustanovení § 1148 odst. 2 odvíjí dobu jednoho roku. V naprosté většině případů lze – s ohledem na komplikovanost řízení o likvidaci spoluvlastnictví - předpokládat, že v mezidobí mezi zahájením řízení a rozhodnutím soudu uplyne doba přesahující jeden rok. Pak ani nebude budit pochybnosti rozhodnutí soudu o pohledávce, která se stala splatnou v době mezi zahájením řízení a vyhlášením rozsudku. S ohledem na ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ dovozujeme, že je možné, aby soud podle ustanovení § 1148 odst. 2 rozhodl o všech pohledávkách, jejichž splatnost nastala do vyhlášení rozsudku. Pokud by rozsudek byl vyhlášen dříve než jeden rok od zahájení řízení a současně předtím, než se některé pohledávky stanou splatnými, uplatnilo by se ustanovení § 1148 odst. 2, které umožňuje vypořádat i pohledávky, jejichž splatnost nastane do roka od zahájení řízení.

Tento postup však bude možný pouze v situaci, kdy dlužníkem bude jiný účastník řízení (jiný spoluvlastník), srov. níže.

Širší vypořádání při prodeji věci a rozdělení výtěžku

V případě třetího způsobu vypořádání spoluvlastnictví soudem, tj. dražebního prodeje věci, ustanovení § 1148 odst. 3 vyžaduje, aby z výtěžku prodeje byly nejprve strženy náklady prodeje, následně všechny dluhy v rámci tzv. širšího vypořádání, a teprve zbývající částka má být rozdělena mezi spoluvlastníky. Postup podle ustanovení § 1148 odst. 3 se tedy neuplatní v rámci nalézacího řízení, ale až v případně navazujícím řízení vykonávacím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6018/2017). Vztah ustanovení § 1148 odst. 3 k procesní úpravě (OSŘ, zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách), která postup při rozdělování výtěžku prodeje upravuje samostatně, není zcela zřejmý.

Ustanovení § 1148 odst. 3 sice nehovoří výslovně o dražebním prodeji, ale "pouze" o prodeji věci (lze tedy uvažovat též o prodeji z volné ruky), nicméně uplatnění tohoto postupu při prodeji věci v důsledku dohody spoluvlastníků zřejmě nebude příliš časté. Ostatně okolnost, že spoluvlastníci se dohodnou na vypořádání v tzv. užším smyslu, případně i v širším smyslu, avšak bez zahrnutí absolutně všech pohledávek a dluhů, není důvodem neplatnosti dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Absence ujednání spoluvlastníků o vypořádání v širším smyslu nevede k zániku takových případných pohledávek, takže nic nebrání bývalému spoluvlastníkovi, aby si pohledávku případně samostatně uplatnil později.

Náhrada nákladů řízení

Rovněž v případě širšího vypořádání se uplatní základní pravidlo úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 OSŘ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5236/2016). Je-li rozhodováno o širším vypořádání, je třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení zvlášť ve vztahu k vlastnímu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a ve vztahu k tzv. širšímu vypořádání spoluvlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 935/2017).

Vztah ke třetím osobám

Dohoda i rozhodnutí soudu o tzv. širším vypořádání nebude mít vliv na postavení třetích osob. Jde-li o dohodu, důvodem je nemožnost zavázat osobu, která není účastníkem právního jednání. Jde-li o rozhodnutí soudu, nelze rozhodovat o…