Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1153

 Nahoru [Rozdělení věci panující či obtížené právem k plodům a užitkům]

Dalším ustanovením upravujícím důsledky likvidace spoluvlastnického vztahu rozdělením věci je ustanovení § 1153. Toto ustanovení opět nemá přímou předlohu v předchozí právní úpravě, historickou souvislost lze však sledovat u ustanovení § 848a císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského.

Ustanovení § 1153 upravuje výkon práv k plodům a užitkům ze služebnosti či jiného zatížení, a to jak pro případ rozdělení panující věci, tak pro případ rozdělení zatížené věci. V prvním odstavci je upraveno právo osob oprávněných i obtížených podat návrh na úpravu zatížení soudem, ve druhém odstavci je pak upraven postup soudu, resp. kritéria, která má soud zvažovat při rozhodování o návrhu podle odstavce 1.

Jde o úpravu dispozitivní, připouštějící odlišné smluvní ujednání oprávněných a obtížených osob (srov. ustanovení § 1 odst. 2).

Ustanovení § 1153 se uplatní v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou spoluvlastníků i rozhodnutím soudu. V naprosté většině případů se úprava bude používat při rozdělení věcí nemovitých, byť teoreticky zřejmě nelze vyloučit i použití u rozdělení věci movité.

S ohledem na absenci výslovné úpravy pro případ oddělení ze spoluvlastnictví podle ustanovení § 1140 odst. 2 se ustanovení § 1153 bude obdobně aplikovat i pro oddělení ze spoluvlastnictví (srov. ustanovení § 10).

Právo k plodům a užitkům

Právo k plodům a užitkům může plynout z různých právních důvodů. V případě ustanovení § 1153 se má jednat o věcné právo k věci cizí (srov. dikci "právo ze služebnosti nebo jiné zatížení").

Oprávnění podat návrh na úpravu soudem

Oprávnění podat návrh na úpravu soudem (tj. žalobu, půjde o řízení sporné; zahájení řízení bez návrhu nepřipadá v úvahu) dává ustanovení § 1153:

a) každé z oprávněných osob v případě rozdělení panující věci,

b) každé z obtížených osob v případě rozdělení obtížené věci.

Jde-li o rozdělení panující věci [shora sub a)], z povahy věci musí jít o služebnost (zatížení) in rem. Kdyby šlo o služebnost in personam, nemělo by na její trvání a rozsah žádný vliv rozdělení věci, jejíž spoluvlastníky by oprávněné osoby byly.

Naopak při rozdělení obtížené věci [shora sub b)] se může jednat o věcné břemeno in rem i věcné břemeno in personam, neboť služebnost se původně může vázat k věci, která je ve spoluvlastnictví, či k osobám, které mají ve spoluvlastnictví věc.

Rozhodnutí soudu

Soud má o návrhu rozhodnout s ohledem na povahu a účel zatížení a s ohledem na hospodářské zvláštnosti jednotlivých dílů tak, aby výsledek odpovídal zásadám slušnosti a aby se zatížení nezvětšilo.

Jinými slovy, rozhodnutí soudu by v konkrétní věci mělo zohlednit všechny individuální okolnosti věci a s přihlédnutím k nim by mělo být vyvážené z hlediska zájmů dotčených stran (oprávněných i obtížených osob; požadavek přiměřenosti).

Ačkoli to pak ustanovení § 1153 výslovně neuvádí, lze předpokládat, že rozhodnutí soudu při rozhodování o výkonu práva k plodům a užitkům bude zohledňovat velikost někdejších spoluvlastnických podílů, po rozdělení věci tedy již nových samostatných věcí. Například při rozdělení panující věci, která byla v podílovém spoluvlastnictví dvou osob s podíly o velikosti 1/4 a 3/4, takže po rozdělení budou velikosti nových věcí v poměru 1:3, bude k tomuto poměru zásadně přihlédnuto též při úpravě práv k plodům a užitkům soudem podle ustanovení § 1153.

Není nám ovšem dosud známa judikatura, která by se těmito otázkami zabývala.

V řízení podle ustanovení § 1153 jde o situaci, kdy vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního…