Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2018

Dosavadní právní úprava

Dosavadní právní úprava ručení byla obsažena pro oblast občanskoprávních vztahů v § 546 a násl. ObčZ, pro oblast obchodněprávních vztahů v § 303 a násl. ObchZ.

Vymezení ručení

Ručení je jedním ze zajišťovacích institutů v oblasti zejména smluvních závazků. Podstata ručení spočívá v tom, že k hlavnímu závazku přistupuje další osoba, označovaná jako ručitel, která se zavazuje přímo věřiteli, že ho uspokojí, pokud dlužník vůči věřiteli nesplní svůj dluh. Ke vzniku ručení se nevyžaduje souhlas dlužníka, dokonce o ručení ani dlužník nemusí vědět. Věřitel ale musí ručení přijmout (přičemž pro přijetí zákon nevyžaduje zvláštní formu), jinak nemůže po ručiteli žádat, aby plnil.

Ručitel a vyloučení ručení

Ručitelem může být jakákoliv právnická či fyzická osoba, která je způsobilá právně jednat a jejíž ručení není zákonem vyloučeno či omezeno. Jedním z příkladů, kdy zákon u určitých osob ručení omezuje, je např. obec. Pro obec je ručení omezeno v ustanovení § 38 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Podle citovaného ustanovení nesmí obec ručit za závazky fyzických osob a právnických osob s výjimkou:

• závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici uskutečňovanou s finanční podporou ze státního rozpočtu, státních fondů nebo národního fondu,

• závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, jsou-li peněžní prostředky určeny pro investici do nemovitostí vlastněných obcí,

• těch, jejichž zřizovatelem je obec, kraj nebo stát,

• těch, v nichž míra účasti jí samé nebo spolu s jinou obcí nebo obcemi, krajem nebo kraji nebo státem přesahuje 50 %,

• bytových družstev,

• honebních společenstev.

Akcesorita a subsidiarita ručení

Pro ručení je tedy charakteristická jeho akcesorická a subsidiární povaha. Akcesorickou povahou se rozumí, že ručení přistupuje jako vedlejší vztah k hlavnímu vztahu a podmínkou jeho vzniku a trvání je zásadně existence zajišťovaného dluhu. Subsidiární povahou ručení se rozumí, že se ručení uplatní až tehdy, nesplní-li dlužník řádně a včas závazek hlavní.

Vedle hlavního vztahu věřitel–dlužník tedy vzniká vedlejší (akcesorický) vztah věřitel–ručitel. V případě, že dlužník svůj dluh nesplní, a splní jej za něj ručitel, vznikne následně ještě další právní vztah mezi dlužníkem a ručitelem, který vstoupí do postavení věřitele dlužníka.

Vznik a forma ručitelského závazku

Ručitelský závazek vzniká písemným prohlášením ručitele – NOZ tedy pro ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 582 NOZ přitom platí, že pokud není právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem (nebo ujednané stranami), pak je neplatné, ledaže strany dodatečně vadu zhojí. Strany tedy mohou dodatečně zhojit neplatnost ručitelského prohlášení, pokud bylo učiněno např. pouze ústně. Jde přitom o relativní neplatnost, nikoliv neplatnost absolutní. Zákon navíc stanoví v § 582 odst. 2 NOZ, že pokud není dodržena forma právního jednání, která je vyžadována některým z ustanovení části čtvrté zákona (přičemž ručení je upraveno právě v části čtvrté), pak lze neplatnost namítnout pouze tehdy, pokud ještě nebylo plněno. V případě, že by tedy ručitel za dlužníka plnil, byť na základě ústně učiněného ručitelského prohlášení, nelze neplatnost ručitelského prohlášení namítnout.

Věřitel musí ručení přijmout, aby mohl po ručiteli plnění požadovat. Pro přijetí ručení se nevyžaduje písemná forma, nicméně je třeba ji samozřejmě doporučit.

Obsah ručitelského prohlášení

Obsahem ručitelského prohlášení je závazek ručitele uspokojit věřitele v případě, že věřitele neuspokojí dlužník. Ručitelské prohlášení tedy musí obsahovat alespoň:

• specifikaci zajišťovaného dluhu,

• prohlášení ručitele, že uspokojí věřitele, jestliže dlužník dluh nesplní,

• označení věřitele,

• označení dlužníka,

• označení ručitele,

• podpis ručitele.

Zánik ručení

S ohledem na akcesoritu ručení platí, že pokud zanikne dluh dlužníka tím, že jej dlužník splní sám, pak zaniká z povahy věci i ručení. Ručení tedy zásadně zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Výjimkou je situace, kdy dluh zanikne pro nemožnost plnění dlužníka, nicméně ručitel jej splnit může, nebo pokud dluh zanikne pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.

 NahoruPříklad

Společnost A a společnost B spolu uzavřely kupní smlouvu na dodávku zboží za kupní cenu ve výši 100.000 Kč. Za závazek společnosti B zaplatit kupní cenu se zaručil pan Novák. Společnost B řádně kupní cenu uhradila. Zánikem dluhu došlo i k zániku ručení.
Věřitel může dosáhnout uspokojení své pohledávky z celého ručitelova majetku. Ručení se tedy neomezuje pouze na určitý předmět (např. nemovitost), ze které by mohl věřitel svou pohledávku uspokojit, jako je tomu např. u zástavního práva.

Ručení více osob

Jeden dluh může být zajištěn ručením i více osob. Pokud se zaručí za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník (k tomu viz § 1872 až § 1876 NOZ). To znamená, že věřitel si může vybrat a může uplatnit svůj nárok vůči kterémukoliv ručiteli. Ručitel, který poskytne věřiteli plnění, má pak právo požadovat vyrovnání svého plnění po ostatních spoluručitelích, a to tak, že každý ze spoluručitelů mu bude povinen poskytnout plnění odpovídající jeho podílu na závazku. Pokud si spoluručitelé neujednají velikost podílů, platí, že podíl všech spoluručitelů je stejný.

 NahoruPříklad

Společnost A a společnost B spolu uzavřely kupní smlouvu na dodávku zboží za kupní cenu ve výši 100.000 Kč. Za závazek společnosti B zaplatit kupní cenu se zaručili pan Novák a pan Kulíšek. Společnost B kupní cenu neuhradila a společnost A vyzvala pana Kulíška k zaplacení. Pan Kulíšek dluh uhradil a může požadovat po panu Novákovi, aby mu uhradil částku ve výši 50.000 Kč (jiné výše podílů si nesjednali).
Dluh jako předpoklad ručení

Ručení předpokládá platný dluh dlužníka. Ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí (které teprve vzniknou) nebo podmíněné (jejichž vznik je vázán na odkládací podmínku), …