Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2050

Smluvní pokuta zásadně plní funkci paušalizované náhrady škody, když má pokrýt škodu věřitele, která může vzniknout porušením povinnosti dlužníka. K tomu, aby vzniklo právo věřitele na úhradu smluvní pokuty, ale není třeba, aby škoda věřiteli skutečně vznikla. Zásadně platí, že vedle smluvní pokuty není věřitel oprávněn se domáhat ještě i náhrady způsobené škody. Jde ale o dispozitivní ujednání, od kterého se strany mohou odchýlit a v praxi to tak velmi často činí. V takovém případě je třeba v ujednání o smluvní pokutě uvést např. "Ujednáním o smluvní pokutě není dotčeno právo věřitele na náhradu vzniklé škody v plné výši“ nebo "Ujednáním o smluvní pokutě není dotčeno právo věřitele na náhradu vzniklé škody nad rámec smluvní pokuty“.

V případě, že si strany toto neujednají, pak věřitel nemá vedle smluvní pokuty nárok na náhradu škody, ale má tu výhodu, že nemusí vznik škody a její výši prokazovat a škoda mu ani nemusí vzniknout. Pokud by měl věřitel právo na náhradu škody nad rámec smluvní pokuty nebo vedle smluvní …