Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2921

 Nahoru[Zanedbání náležitého dohledu]

Pozor ustanovení § 2921 změněno novelou o tzv. dětských dluzích, tj. zákonem č. 192/2021 Sb., a to následovně:

• - V § 2921 odst. 1 věta první – za slovo "škůdcem" se vkládají slova "je-li jím nezletilý, který dovršil třinácti let, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou"
• - V § 2921 se dosavadní text označuje jako odstavec 1
• - Doplňuje se nový odstavec 2

Účinnost novely je od 1. 7. 2021. Novelizace ustanovení byla provedena z důvodu nevhodné dosavadní právní úpravy deliktní způsobilosti nezletilých.

Ustanovení § 2921 reaguje na novelizované ustanovení § 2920, který nově rozděluje deliktní způsobilost nezletilých věkovou hranicí 13ti let.

Nezletilý, který dovršil 13ti let věku zůstává ve stejném režimu deliktní odpovědnosti jako dosud.

V případě nezletilého, který nedovršil 13ti let věku platí nová právní úprava (tzv. deliktní nezpůsobilosti osoby mladší 13ti let se stanovenými výjimkami), kdy škodu způsobenou tímto nezletilým nahradí ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled (bez ohledu na zavinění dítěte).

Ze shora uvedeného pravidla platí však dvě výjimky, kdy ke škodě tedy nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu a zároveň

1. nezletilý škodu způsobil činem povahy úmyslného trestného činu, nebo
2. je-li to se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného spravedlivé

v těchto dvou případech nahradí škodu nezletilý mladší 13 ti let sám.

Novelou upravený odst. 1 komentovaného ustanovení § 2921 tedy upravuje solidární odpovědnost nezletilého, který dovršil třinácti let, nebo toho, kdo je stižen duševní poruchou a osoby vykonávající dohled, která tzv. náležitý dohled zanedbala – zde je solidární odpovědnost zachována.

Nově je do komentovaného ustanovení včleněn odst. 2, který stanoví, že pokud není nezletilý škůdce sám povinen k náhradě a ke škodě nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu, pak nahradí škodu ten, kdo má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

Jedná se tedy o případy, kdy:

1. nezletilý škůdce není sám povinen k náhradě škody
2. ke škodě nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu
3. je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

Odst. 2 sice hovoří obecně o nezletilých, nikoliv tedy o nezletilých mladších 13ti let, s ohledem na zakotvení této nové úpravy právě s rozlišením deliktní odpovědnosti hranicí 13ti let věku, lze se domnívat, že měl zákonodárce namysli i v tomto ustanovení zejména případy dopadající na nezletilé mladší 13ti let věku. Kdy typicky nezletilý mladší 13ti let věku není odpovědný za škody způsobené jeho nedbalostí a pokud v takovém případě zákonný zástupce nezanedbal dohled – pak by za takovou škodu neodpovídal nikdo, což může být právě vzhledem k majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného nespravedlivé. Právě zejména na tyto situace cílí odst. 2 komentovaného ustanovení, kdy je tedy zakotvena objektivní odpovědnost rodičů nezletilého v případech, kdy je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

Dosavadní právní úprava

Právní úprava obsažená v § 422 ObčZ zakotvovala solidární odpovědnost osoby, která je povinna nad škůdcem vykonávat dohled. Konkrétně ustanovení § 422 odst. 1 ObčZ uvádělo: "Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled." ObčZ tak rozlišoval dvě situace. V prvním případě škůdce odpovídal za způsobenou škodu (škůdce byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky), dohlížející osoba tudíž odpovídala společně a nerozdílně. Ve druhém případě škůdce neodpovídal za způsobenou škodu (škůdce nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky), dohlížející osoba pak odpovídala pouze sama.

Nadto § 422 odst. 2 ObčZ zakotvoval princip zproštění se odpovědnosti dohlížející osoby, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbala. Ustanovení § 422 odst. 3 ObčZ pak stanovovalo pravidlo, podle kterého v případě, že dohled vykonávala organizace, neodpovídali za škodu její pracovníci, ale sama organizace. Odpovědnost pracovníků se řešila následně podle pracovněprávních předpisů.

Judikáty

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 214/2002 ze dne 23. října 2003

Rodič nezletilého dítěte, který nepředpokládal, že nezletilý může vozidlo použít k jízdě, a který nezletilému umožnil dispozici s vozem tím, že mu v době své nepřítomnosti vůz a klíče nechal volně přístupnými, umožnil svou nedbalostí užití…