Koupě přes internet

201

Koupě přes internet

JUDr. Milan Vaňkát, JUDr. Alena Malachová

 NahoruÚvod

Prodej zboží přes internet se považuje za podnikání. Samotný e-shop je po technické stránce webovou aplikací a po právní stránce prostředkem komunikace na dálku. Pokud jde o jednotlivé smluvní strany, tak na jedné straně stojí provozovatel e-shopu (podnikatel, prodávající) a na druhé straně zákazník (kupující, spotřebitel či podnikatel). Jak bylo již uvedeno, jedním z nejčastějších smluvních typů uzavíraných prostřednictvím e-shopu je kupní smlouva.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Uvedená definice nic neříká o motivu obou stran, ale žádná z nich transakci nečiní bez důvodu. Kupující věc chce koupit, a tedy ji z nějakého důvodu potřebuje. Prodávající věc má a chce ji prodat. Smyslem koupě tak je uspokojit obě dvě strany. Nicméně není-li kupec, není ani koupě.

Jak bylo již zmíněno, situace se komplikuje při koupi mezi podnikatelem a spotřebitelem – obě strany si totiž nejsou rovné. Spotřebitel je podstatně chráněn a prodávajícímu (podnikateli) platné právní předpisy ukládají řadu povinností, které musí vést v patrnosti a měl by je respektovat. Pokud tak podnikatel nebude činit, je vystaven riziku sankce, která může být podnikateli uložena prostřednictvím práva soukromého i veřejného. Neznalost zákona neomlouvá a je na podnikateli, zda bude postih programově riskovat anebo se případné sankci pokusí předejít.

Je-li na jedné straně smluvního vztahu spotřebitel a došlo-li k užití prostředku komunikace na dálku, má to své právem předvídané následky. Některé následky byly stručně zmíněny v předchozí lekci. Převážná část se týká ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Jedná se o aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele a při užití prostředku komunikace na dálku. V této lekci si projdeme některá podstatná ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně ustanovení o tzv. spotřebitelských smlouvách, včetně odpovědnosti podnikatele za jakost plnění, záruky a reklamace.

 NahoruObecná ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem

Z pohledu občanského zákoníku jsou významné především § 1810 až 1867 OZ, v nichž jsou zakotvena ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Z nich jsou pro potřeby našeho výkladu podstatné § 1810 až 1840 OZ, která obsahují tzv. obecná ustanovení. Z nich totiž plynou podnikateli některé obecné a některé konkrétní povinnosti, příkazy a další konsekvence.

Z uvedených lze vyzdvihnout především následující:

• veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva,

• pokud lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější,

• k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona určených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží; to platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje,

• má se za to, že zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem,

• k zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá,

• podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě před uzavřením smlouvy výslovný souhlas,

• má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu (díl 4, hlava I, část čtvrtá OZ), nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih; využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, tj. § 1817 až 1867 OZ, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje,

• textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty na listině nebo na jiném trvalém nosiči dat, který umožňuje adresátovi uchovat jemu určené údaje tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje jejich nezměněnou reprodukci.

Dále je třeba uvést, že existují určitá ujednání, která občanský zákoník ve vztazích se spotřebiteli považuje za zneužívající. Tato "zneužívající ujednání" jsou uvedena v § 1814 OZ, podle kterého se za zneužívající považují ujednání, která:

• vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,

• spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,

• umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře nebo nesplní závazek, aniž má spotřebitel právo na přiměřenou náhradu, pokud smlouvu neuzavře nebo závazek nesplní podnikatel,

• zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,

• umožňují, aby si podnikatel v případě, že ze své vůle ukončí závazek, ponechal peněžitá plnění uhrazená za plnění, které dosud neposkytl,

• zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,

• dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,

• umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,

• automaticky prodlužují závazek, je-li konec lhůty pro odmítnutí prodloužení nepřiměřeně vzdálen dni, kdy má k prodloužení dojít,

• umožňují podnikateli určovat, zda je zboží nebo služba v souladu se smlouvou, nebo mu svěřují výlučné právo vykládat kterékoli smluvní ujednání,

• omezují povinnosti podnikatele, k nimž ho zavázali jeho zástupci, nebo je podmiňují dodržením zvláštní náležitosti,

• ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci,

• vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek, omezují důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl prokázat podnikatel,

• zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen,

• zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní,

• umožňují podnikateli postoupit smlouvu, může-li to vést ke zhoršení postavení spotřebitele,

• zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez…