Koupě závodu

4.7.4 Koupě závodu

Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová

Oproti předchozí úpravě (srov. § 409 a násl. ObchZ a § 476 a násl. ObchZ) již nejde o samostatný smluvní typ. Občanský zákoník totiž v § 2175 až 2183 OZ obsahuje toliko doplňující pravidla k obecné úpravě kupní smlouvy. Na koupi závodu se tedy použijí ustanovení § 2079 a násl. OZ. Jde o řešení tradiční, když římské právo ani pozdější kodifikace platné na našem území koupi závodu jako zvláštní smluvní typ nekonstruovaly a vystačily si pouze s kupní smlouvou. Jak uvádí důvodová zpráva k OZ: „[…] současná praxe je na zvláštní ustanovení tohoto druhu zvyklá, a proto se navrhuje zachovat zvláštnosti této koupě, jak je upravuje platný ObchZ, přičemž se proti jeho úpravě redukuje rozsah těchto ustanovení o to, co vyplývá již z obecné úpravy.”

Koupě závodu vs likvidace a přeměny

Koupě závodu se na rozdíl od přeměn obchodních korporací nedotýká právní osobnosti prodávajícího ani nelikviduje jeho majetek (likvidační podstatu), pouze se mění struktura tohoto majetku. ¹ V majetku prodávajícího tak zůstává přinejmenším pohledávka na zaplacení kupní ceny za prodej závodu, ² kdežto u přeměn, např. u fúze sloučením, dochází k zániku obchodní korporace a přechodu veškerého jmění zanikající obchodní korporace na nástupnickou obchodní korporaci. To mj. znamená, že převod závodu je nutné považovat za případ singulární a nikoliv univerzální sukcese.

Z žádného právního předpisu takový závěr dovodit nelze, výjimka potvrzující toto pravidlo je uvedena např. v § 16 odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.

Prodávající může ve svém podnikání pokračovat a za utrženou kupní cenu i nadále realizovat svou podnikatelskou činnost, nic mu však nebrání v tom, aby v návaznosti na prodej závodu ve smyslu § 168 odst. 2 OZ rozhodl o svém zrušení s likvidací prostřednictvím k tomu příslušného orgánu. Současná právní úprava nepřevzala § 488 odst. 2 ObchZ, podle něhož šlo ukončit likvidaci prodávajícího coby právnické osoby a vymazat jej z obchodního rejstříku teprve po uplynutí jednoho roku po prodeji podniku za podmínek uvedených dále v tomto ustanovení.

Koupě závodu vs koupě podílu

Koupi závodu je dále nutné odlišovat od koupě podílu v korporaci. Obě se liší nejen právními, ale také daňovými aspekty.

Předmět koupě: závod

a) Obecně

Předmětem koupě je zde zvláštní druh věci v právním smyslu (non subjekt – § 15 odst. 1 OZ), a to závod (nikoliv už podnik, srov. § 5 ObchZ), resp. jeho pobočka (dříve nazývaná jako organizační složka podniku, viz § 7 ObchZ).

b) Dluhy jako součást závodu

Nejde však jen o pouhou změnu názvu, nově jsou součástí závodu i dluhy (podnik byl přitom tvořen jen majetkem – aktivy), jak vyplývá z dikce § 502 OZ ve spojení s § 495 OZ. Proto také kupující podniku byl povinen ve smlouvě o prodeji podniku (pod sankcí absolutní neplatnosti ³ ) prohlásit, že se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem (§ 476 odst. 1 ObchZ), což již v současnosti není třeba (§ 2175 odst. 1 OZ). Tuto materiální změnu lze pohledem ekonomického nazírání na entitu závodu jen kvitovat, když závod si lze jen stěží představit bez provazby aktiv na pasiva. Co se týče dopadu této úpravy, např. do insolvenčního či exekučního řízení, lze pak souhlasit s B. Havlem ⁴ , že: „Ve skutečnosti změna hmotného práva v tomto nic podstatného nepřináší. Platí totiž, že při zmíněných nucených převodech vždy dochází k tomu, že dluhy se od závodu oddělí, protože účelem těchto procesů je sanovat dluhy, tedy výsledkem prodeje je prodej aktiv závodu.”

Na kupujícího nepřechází veškeré dluhy, ale jen ty, o jejichž existenci kupující věděl nebo je alespoň musel rozumně předpokládat (§ 2177 odst. 1 OZ). Kupující bude nepochybně vědět o dluzích např. tehdy, budou-li uvedeny ve smlouvě o koupi závodu, zápisu o předání závodu nebo v účetních dokumentech, poskytnutých před uzavřením smlouvy v rámci právní prověrky (due diligence). Rozumně předpokládat lze dluh související s obvyklým provozem závodu (např. za spotřebu elektrické energie).

Prodávající má povinnost oznámit svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu (§ 2177 odst. 2 OZ).

c) Nabytí vlastnického práva k závodu v jeden okamžik

Závod se nově převádí tzv. unu actu, tj. k nabytí vlastnického práva kupujícím k závodu jako celku (a tím také zprostředkovaně k jeho jednotlivým položkám, které jej tvoří) dochází v jeden okamžik (srov. § 2180 OZ a úpravu § 483 odst. 3 ObchZ, kde vlastnické právo k nemovitostem přecházelo na kupujícího až vkladem do katastru nemovitostí). Vklad do katastru nemovitostí je tak pouze deklaratorní.

d) Definice závodu a jeho jednotlivé složky

V odborné literatuře existuje celá řada definic podniku, které je možno vztáhnout rovněž na závod. Např. podle K. Eliáše ⁵ je: „Podnik typickou věcí hromadnou, která je tvořena souhrnem jednotlivých majetkových hodnot (dílčích hmotných a nehmotných statků) navzájem spojených tím, že slouží určitému podnikateli k určitému podnikatelskému účelu.” I. Pelikánová ⁶ definuje podnik pro změnu takto: „Podnik je zvláštním souborným předmětem, souborem určitých hodnot, které jsou spojovány jejich funkcí. Je souborem, který je v čase proměnlivý, jednotlivé složky se mění (prodává se vyrobené zboží, obměňuje se zařízení atd.), aniž se mění identita podniku.” J. Dědič ⁷ akcentuje následující hledisko: „Podnik není jen souborem majetku, i když se tomu svým charakterem blíží, ale od pouhého souboru majetku se liší zejména tím, že nezbytnou podmínkou existence podniku jako věci, a tedy i samotného objektu právních vztahů, je též lidský faktor (osobní faktor). Podnik tedy není jen prostý součet jednotlivých složek podnikání, ale kvalitativně nová hodnota vzniklá propojením právě těchto složek.” Dle S. Plívy ⁸ platí, že: „Podnik je určitý celek podnikání, podnikatelské činnosti. Jde proto o organizovaný celek za účelem dosahování zisku. Vzhledem k tomu nemá povahu podniku určitý celek organizovaný za jiným účelem než dosahování zisku.” V judikatuře je zastáván názor, že: „Podnik je fungujícím ekonomickým organismem.” ⁹ V ekonomické literatuře se závod zpravidla vymezuje jako samostatná organizovaná hospodářská jednotka.

K závodu náleží majetek a dluhy, které podnikatel vůlí vymezil ať už výslovně či konkludentně (subjektivní měřítko). OZ v § 502 stanoví toliko vyvratitelnou právní domněnku, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (objektivní měřítko). Z toho je tedy zřejmé, že vůle podnikatele (ohledně určení, co vše závod tvoří) má vždy přednost před tím, jak by tomu mělo vzhledem k povaze tohoto jmění objektivně být. Podnikatel však nemůže součástí závodu učinit něco, co mu objektivní právo nedovoluje, např. veřejnoprávní oprávnění.

Zákonodárce se v tomto směru inspiroval rozsudkem Evropského soudního dvora č. 19/61 ze dne 13. 6. 1962 ve věci Mannesmann AG v High Authority of the European Coal and Steel Community, ze kterého vyplývá: „Že je věcí podnikatele, zda a jak si své podnikání zorganizuje pomocí vnitřního dělení závodu (závodů), tedy je upřednostňována jeho vůle.” ¹⁰

Význam vyvratitelné právní domněnky zmíněné v § 502 OZ se pak projeví tehdy, když zde budou panovat pochybnosti, ¹¹ zdali nějaká položka (tvořící aktiva anebo pasiva) je součástí závodu podnikatele či nikoliv, typicky právě při zcizení závodu, kdy je třeba zvlášť chránit dobrou víru kupujícího. Srov. odraz této zásady v § 2177 odst. 1 OZ. Prodávající tak např. nemůže po uzavření kupní smlouvy úspěšně tvrdit, že spornou položku (např. osobní automobil) používal pro účely svého podnikání jen výjimečně a že tedy netvoří součást převáděného závodu, pokud by tato skutečnost nebyla (nemohla být) pro kupujícího objektivně zřejmá v době podpisu smlouvy (např. z evidence majetku prodávajícího).

Jak je patrné z definice závodu uvedené v § 502 OZ, zákon již jeho jednotlivé složky – hmotné (budovy, strojní zařízení, materiál, zásoby či jiné věci), nehmotné (pohledávky, know-how, obchodní firma, klientela, ochranná známka, prodejnost výrobků atd.) či osobní (struktura, kvalifikace a úroveň podnikatele, řídících zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání) – nevypočítává a vystačí si toliko s pojmem jmění v užším smyslu.

Pojem jmění v širším smyslu (§ 495 OZ) však nelze ztotožňovat s pojmem závod (definovaným rovněž skrze jmění), který je kategorií užší. Součástí závodu totiž podle judikatury není a na třetí osobu při zcizení závodu nepřechází, byť majetek podnikatele jinak tvoří, např. pohledávka na náhradu škody způsobené porušením povinnosti člena představenstva vykonávat svou působnost s náležitou péčí. ¹² Zjednodušeně řečeno tedy platí, že jmění podnikatele v širším smyslu je tvořeno závodem a dalšími jeho aktivy a pasivy. ¹³

I přes výše uvedené soudíme, že bude nadále použitelná judikatura Nejvyššího soudu, podle které je vždy třeba s ohledem na okolnosti konkrétního případu zkoumat, zdali převáděná entita má kvalitu závodu (pobočky) či nikoliv. Proto je možné postupovat podle zvláštních ustanovení upravujících koupi závodu jen tehdy, bude-li předmětem převodu skutečně závod (pobočka). Bude-li se naopak za úplatu převádět např. soubor věcí, který není závodem (pobočkou), použijí se na tuto transakci toliko obecná ustanovení kupní smlouvy, a to i navzdory tomu, že smluvní strany předmětnou smlouvu označí jako koupi závodu (§ 555 odst. 1 OZ). Nelze zřejmě vyloučit ani ty případy, kdy vůle smluvních stran by byla tímto způsobem již natolik dotčena, že na tuto smlouvu bude třeba hledět jako na neplatnou z důvodu omylu (§ 583 a násl. OZ).

Závod přitom nemusí obsahovat současně všechny složky. Ze zákonné definice podniku nelze ovšem dovodit, že pojmovou náležitostí podniku je přítomnost všech těchto složek podnikání, není proto vyloučeno, že určitý podnik – vzhledem ke specifikům příslušného podnikání – nebude všechny tyto komponenty obsahovat. Co všechno tvoří podnik, bude tedy záviset především na povaze příslušného podnikání, a v rámci toho, co je takto objektivně podmíněno, též na vůli podnikatele. ¹⁴ Bezpochyby je možné si totiž představit závod tvořený byť i jen jedinou movitou věcí (hmotná složka), přitom ze samotné skutečnosti, že tu nejsou žádná práva (nehmotná složka) a dluhy náležející k závodu, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů (osobní složka), nelze usuzovat, že tu žádný závod není.

Rozhodující nakonec bude textace příslušné smlouvy a další okolnosti jejího uzavření. Je třeba pamatovat i na to, že: Při úvaze, zda určitá smlouva představuje kupní smlouvu nebo smlouvu o prodeji podniku, nelze vycházet jen z toho, jak byla jejími účastníky označena. ¹⁵ Že jde o navýsost praktickou otázku, dosvědčují rozhodnutí správních soudů, které nejednou přehodnotily převod aktiv s ohledem na daňové dopady na převod pobočky závodu. ¹⁶ Stejného efektu jako při koupi závodu lze dosáhnout uzavřením i několika na sebe navzájem navazujících smluv, a i proto je vždy nezbytné zkoumat, zdali takovým postupem nedochází k simulovanému právnímu jednání.

e) Závod jako věc hromadná

Z hlediska vymezení hromadné věci (§ 501 OZ) a závodu (§ 502 OZ) se nabízí otázka, zdali je závod hromadnou věcí či jde (a zdali vůbec) o věc sui generis anebo o zvláštní předmět právních vztahů obdobně jako např. zvíře (§ 494 OZ). Na první pohled by se mohlo zdát, že závod nemůže být hromadnou věcí již proto, že hromadná věc je definována pouze skrze aktiva: Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc. Zákonodárce však evidentně se závodem jako hromadnou věcí počítá. ¹⁷ Důvodová zpráva k OZ totiž uvádí, že: Obchodní závod se i nadále bude považovat za zákonnou věc hromadnou, tedy non subjekt; viz dále § 1314 odst. 2 písm. a) OZ. Originální náhled na tuto věc nabízí B. Havel: Jedním z řešení je možné považovat dluh za věc v právním smyslu. Je třeba vyjít z toho, že § 489 OZ považuje za věc vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Dluh, čili povinnost, jistě je statek odlišný od osoby, a pokud je vytvářen dobrovolně nebo v rámci dobrovolné činnosti, není důvod se domnívat, že by neměl sloužit potřebě lidí – jen že je to povinnost, jej z potřebnosti nevylučuje. ¹⁸

Je tak možno dle našeho soudu uzavřít, že závod je věcí v právním smyslu (splňuje definici věci v § 489 OZ), byť to v OZ výslovně stanoveno není. Vyplývá to mj. i z jeho zařazení do hlavy IV nadepsané Věci a jejich rozdělení. V návaznosti na to si lze položit otázku, zdali je závod věcí hmotnou či nehmotnou a movitou či nemovitou, když sám OZ např. v § 1319 odst. 2 počítá s kategorií movité věci hromadné. O nemovité věci hromadné se OZ nezmiňuje, nicméně ji zřejmě nelze vyloučit. Vzhledem k tomu, že závod je tvořen souborem jednotlivých věcí, není podle nás možné arbitrárně stanovit, kdy půjde ještě o věc movitou a kdy už o věc nemovitou. Po nezbytných úpravách to platí i pro určení, zdali je závod hmotnou či nehmotnou věcí.

f) Pluralita závodů jednoho podnikatele

Předmětem zájmu odborné veřejnosti je rovněž to, zda jeden podnikatel může vlastnit více závodů. Soudě dle § 450 odst. 2 OZ, § 2747 odst. 2 OZ anebo § 25 odst. 1 písm. i) ZVR, lze dospět k závěru, že to možné je. V případech, kdy předmětem převodu bude jen některý ze závodů prodávajícího, by proto měla kupní smlouva dostatečně určitě vymezit, které konkrétní položky majetku a dluhů se vážou k zcizovanému závodu a které již nikoliv, tak, aby se předešlo do budoucna vzniku případných sporů. Jedná se v podstatě o identickou situaci, jako by se převáděla jen některá pobočka závodu, v pochybnostech platí již zmiňovaný § 502 OZ.

g) Závod jako soubor jmění organizovaný k dosahování zisku

Vazba závodu na dosahování zisku a na osobu podnikatele je i nadále zachována, když část definice závodu (§ 502 OZ), kde se hovoří o „činnosti”, je třeba vykládat tak, že touto činností se rozumí jen výdělečná činnost splňující kritéria uvedená v § 420 odst. 1 OZ a nikoliv činnost jiná (např. dobročinná). Jinak řečeno, je třeba, aby organizovanost souboru jmění v užším smyslu byla orientována soustavně na dosažení zisku (potom půjde o závod), je přitom zcela nerozhodné, zdali podnikatel zisku ve skutečnosti dosahuje či nikoliv.

V případě neoprávněného podnikání lze vzhledem k § 5 odst. 2 OZ dospět k závěru, že jen z toho důvodu, že osoba nemá příslušné podnikatelské oprávnění, nelze usuzovat na to, že by neměla závod a nemohla jej zcizit postupem dle § 2175 a násl. OZ.

Předmět koupě: pobočka

Předmětem koupě nemusí být celý závod, nýbrž i jen jeho část.

Co bylo shora řečeno pro závod, platí i pro jeho část (např. že jde o věc hromadnou). Zvláštní ustanovení o koupi závodu se však nepoužijí na prodej jakékoliv části závodu. Podle § 2183 OZ citovaná úprava dopadá jen na dispozice s  částí závodu, která tvoří samostatnou organizační složku.

Ustanovení o koupi závodu se obdobně použijí též na jiné převody vlastnického práva k závodu (např. vklad do obchodní korporace, směnu či darování).

Jinými slovy, pokud předmětem smlouvy není část závodu jako samostatná organizační složka, nemá smlouva povahu smlouvy o prodeji části závodu, a proto v takovém případě nenastávají ani účinky předvídané v § 2175 a násl. OZ. ¹⁹ V úvahu však připadá aplikace § 1893 OZ, podle kterého se kupující stává společně s prodávajícím solidárním dlužníkem ohledně dluhů, které s převáděným majetkem, který nesplňuje kvalitu části závodu, souvisí a o nichž kupující při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, maximálně však do výše hodnoty tohoto majetku. Opačné ujednání není přitom vůči věřitelům účinné.

OZ výslovnou definici samostatné organizační složky neobsahuje.

Podle komentáře k OZ ²⁰ zákon předvídá tři typy samostatných organizačních složek závodu:

• samostatnou organizační složku závodu, která nevykazuje znaky pobočky,

• samostatnou organizační složku závodu, která znaky pobočky ve smyslu § 503 vykazuje (tj. taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou), a

• samostatnou organizační složku závodu, která je pobočkou a současně i odštěpným závodem, jelikož je zapsána v obchodním rejstříku.

Samostatnost pobočky jako definiční znak

Definičním (materiálním) znakem pobočky je její samostatnost, a to dle dikce zákona hospodářská a funkční. Čili jinými slovy řečeno, pobočka musí být určitým způsobem nezávislá na jiných částech závodu a od nich snadno odlišitelná (např. předmětem podnikání, umístněním apod.). Judikatura (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2593/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4773/ 2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 870/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1199/98 atd.) však kromě toho trvá na závěru, že za samostatnou organizační složku závodu nelze označit tu jeho část, pro kterou není podnikatelem vedeno samostatné (oddělené) účetnictví. ²¹ Absence samostatně vedeného účetnictví totiž podle Nejvyššího soudu neumožňuje určit, jaký majetek a dluhy slouží k provozování části závodu, která se má stát předmětem koupě. ²²

Podle K. Marka ²³ by samostatná organizační složka neměla být vytvořena před uzavřením smlouvy o koupi části závodu účelovým seskupením nesouvisejících jednotlivostí, k čemuž v praxi často dochází, např. když smluvní strany tímto způsobem zamýšlejí obejít omezení převoditelnosti akcií či jiných podílů (taková smlouva by pak byla samozřejmě absolutně neplatná). ²⁴ Judikatura je totiž sjednocena v názoru, že pokud se předmětné položky převádí jako součást závodu (či jeho části), úprava uvedená v § 208 odst. 1 ZOK či § 270 ZOK se nepoužije a akcie a podíly přechází na kupujícího závodu bez dalšího. ²⁵

Podstatné náležitosti smlouvy o koupi závodu

Podstatnými náležitostmi koupě závodu jsou:

• identifikace smluvních stran,…