401
Minimální obsah e-shopu a informační povinnost
JUDr. Milan Vaňkát, JUDr. Alena Malachová
NahoruÚvod
V předchozích lekcích jsme se poměrně podrobně zabývali spotřebitelským právem plynoucím z občanského zákoníku a ze zákona o ochraně spotřebitele, včetně některých navazujících ustanovení. V rámci předchozího výkladu byla již v řadě případů zmíněna tzv. informační povinnost, tj. povinnost uložená provozovateli e-shopu (podnikateli, prodávajícímu) ve vztahu ke spotřebiteli. Jednalo se však o dílčí zmínky, které byly uvedeny spíše pro přehlednost předchozího výkladu, a proto tato lekce obsahuje shrnutí a soustředění informací týkající se různých informačních povinností ve vztahu ke spotřebiteli.
Nejprve se budeme věnovat minimálnímu obsahu e-shopu z pohledu občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Vzhledem k tomu, že e-shop, internet a internetové stránky spolu úzce souvisejí, začíná výklad stručnou zmínkou o tzv. internetovém právu. Dále z pohledu konkrétních ustanovení občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele je navržen minimální obsah e-shopu. Další kapitola se pak zabývá přehledem některých konkrétních informačních povinností, které plynou z občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele.
NahoruMinimální obsah e-shopu
Než se budeme zabývat konkrétním minimálním obsahem e-shopu, podíváme se pro úplnost i na problematiku samotného internetového práva. Zjednodušeně řečeno je internet systémem navzájem propojených počítačových sítí, který slouží především ke komunikaci. Byť webové stránky a e-mailová pošta nejsou jedinou službou, kterou internet nabízí, tak pro většinu z nás se bude jednat zřejmě o služby nejužívanější. Internetové právo by tak bylo možné označit za soustavu právních norem jako pravidel chování, která se vztahují k internetu jako systému navzájem propojených počítačových sítí a ke komunikaci v rámci tohoto systému a která se týkají webových stránek (www) či jiných služeb internetu.
Podle odborné literatury se internetovým právem rozumí "... účelový soubor právních norem z různých právních odvětví, které upravují vztahy vznikající při používání internetu, resp. veřejných počítačových sítí. Netvoří právní odvětví, je součástí práva informačních technologií (počítačové právo). Specifická technická povaha internetu jako soustavy vzájemně propojených serverů, k nim připojených počítačů a datových komunikací mezi nimi, vyvolává specifické právní otázky, které se týkají jen tohoto média...." Uvedené právní otázky se pak mohou týkat mimo jiné autorského práva (sdělování autorského díla v elektronické podobě veřejnosti, tj. například ukládáním různých nehmotných statků na síť), doménových jmen a řešení sporů o ně (tzv. doménové spory), ochrany osobních údajů, elektronického obchodu, odesílání zpráv apod. Nejedná se, ani se nemůže jednat o výčet vyčerpávající či uzavřený. Problematika e-shopu tedy nesporně spadá mezi otázky, kterými se internetové právo zabývá.
"Internetem" či "elektronickými prostředky" jsme se dosud zabývali především v souvislosti s občanským zákoníkem a zákonem o ochraně spotřebitele. S ohledem na oba tyto zákony lze shrnout především následující. V občanském zákoníku lze nalézt několik zmínek o internetu a o elektronických prostředcích. Například v § 1830 OZ se uvádí, že pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí. Uvedené ustanovení počítá s případnou existencí internetových stránek podnikatele, avšak jedná se spíše jen o konstatování místa či prostředku, v jehož rámci je možné za stanovených podmínek odstoupit od smlouvy.
Dále je internet uveden v § 1840 písm. j) OZ, který obsahuje jednu z výjimek, kdy se neuplatní § 1820 až § 1839 OZ, tj. že se neuplatní na smlouvu uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho používání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem. "Vyloučeny jsou smlouvy o jednorázovém poskytnutí telekomunikační služby, a to jednak smlouvy uzavřené s poskytovatelem veřejně dostupné služby prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho užití, jednak smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem telekomunikačních služeb o jednorázově poskytnuté službě v podobě telefonického spojení, faxovém či internetovém spojení spotřebitele".
Pokud jde o elektronické prostředky, výchozími jsou ustanovení § 561 odst. 1 a § 562 OZ. Podle § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího; podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé; jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podstatný pak je především již v předchozích lekcích zmíněný § 562 odst. 1 OZ. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
V rámci zákona o ochraně spotřebitele lze poukázat především na § 11a ZOSP a § 14 odst. 1 ZOSP. Podle § 11a ZOSP je prodávající při prodeji výrobků nebo poskytování služeb…
