Nález 114/2001 SbNU, sv.23, K posouzení podmínky písemné formy dohody o hmotné odpovědnosti

I. Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Třebíči č. j. 7 C 734/95-28 ze dne 7. 11. 1996 a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 456/96-51 ze dne 16. 12. 1998 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zrušení rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze 7. 11. 1996 sp. zn. 7 C 734/95 a rozsudku Krajského soudu v Brně z 16. 12. 1998 sp. zn. 12 Co 456/96, kterými byl zamítnut její návrh na uložení povinnosti M. F. (žalované) zaplatit jí částku 16 720 Kč s příslušenstvím jakožto náhradu z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že oba obecné soudy provedly nesprávné právní posouzení předložených důkazů, čímž došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci v její neprospěch. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že mezi stěžovatelkou a žalovanou nebyla platně uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, neboť se stěžovatelka v této dohodě na straně zaměstnavatelského subjektu označila názvem firma K., zastoupená paní I. K., když její správný název zní I. K. Stěžovatelka tak podle napadeného rozhodnutí nemá nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách. S touto argumentací odvolacího soudu uvedenou v odůvodnění rozhodnutí o odvolání stěžovatelka nesouhlasí, neboť odvolací soud dovozuje neplatnost dohody o hmotné odpovědnosti toliko v souvislosti s § 242 odst. 2 zákoníku práce, tedy posuzuje pouze to, zda byl předmětný právní úkon učiněn písemnou formou, a nikoliv již samotná ujednání účastnic dohody, jejichž obsahem by mohla být dohoda o hmotné odpovědnosti. Tento výklad je podle stěžovatelky v rozporu s § 240 a 244 zákoníku práce, podle nichž je třeba právní úkon vykládat v souladu se skutečnou vůlí jednajících účastníků a…