Nález 17/2008 SbNU, sv.48, K úhradě celního dluhu z globální záruky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 17

III. ÚS 781/06

K úhradě celního dluhu z globální záruky

Státní moc si při stanovení a vybírání daní a poplatků musí počínat v mezích stanovených zákonem, přičemž ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat nikoli pouze v tom smyslu, že orgán veřejné moci je oprávněn uplatnit vůči jednotlivci zákonem konstituovanou pravomoc, a to jakýmkoliv způsobem, nýbrž rovněž v materiálním smyslu, tj. tak, aby orgán veřejné moci při výkonu své pravomoci respektoval ochranu základních práv jednotlivce. Z příkazu vnitřní souladnosti a nerozpornosti právního řádu plyne požadavek, aby tentýž právní institut (zde ručení) znamenal totéž, bez ohledu na to, v jakém odvětví práva je zrovna aplikován.

Pozitivněprávní zakotvení pojmu globální zajištění celního dluhu (resp. globální celní záruky) jako institutu jednoznačně limitujícího globální ručení za součet (více) celních dluhů nejvyšší zaručenou částkou a stanovícího povinnost uživateli záruky přinesl až zákon č. 1/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a to změnou ustanovení § 259 odst. 2. Do této doby byl obsah pojmu globální celní záruky seznatelný fakticky pouze z obsahu příloh podzákonného právního předpisu (srov. čl. I bod 13 ve spojení s přílohou 25 vyhlášky Ministerstva financí č. 8/1996 Sb., jíž byla s účinností od 15. 1. 1996 změněna vyhláška č. 92/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, a přílohu 35 vyhlášky č.135/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, ve znění účinném od 1. 7. 1998 do 30. 6. 1999, resp. tutéž přílohu 35 ve znění účinném od 1. 7. 1999) a z diametrálně odlišného pojetí shodně označeného institutu je zřejmé, že globální celní záruka vystavená před 1. 7. 1998 představuje jiný závazek než záruka vystavená po 1. 7. 1998 a po 1. 7. 1999. Zjevná nepřehlednost předchozí právní úpravy měla sama o sobě, s ohledem na vztah kvality zákona představujícího zásah do vlastnictví, při jejím výkladu nutit orgány veřejné moci k výkladové umírněnosti, která by více šetřila základní právo povinného. Jestliže byl nucen zaplatit z titulu ručení více, než mohl v době vystavení záruky s ohledem na znění tehdy platných právních předpisů a tehdejší praxi důvodně očekávat, bylo zasaženo do jeho práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neakceptovatelnému zásahu do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod; veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 22. ledna 2008 sp. zn. III. ÚS 781/06 ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2008 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 123/2006-83, ze dne 22. 9. 2006 č. j. 11…