Nález 177/2000 SbNU, sv.20, K nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 177

IV. ÚS 289/2000

K nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu

Osobní svoboda představuje jedno ze základních lidských práv chráněných Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i mezinárodními smlouvami o lidských právech. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny je osobní svoboda zaručena. Nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny). Jedním ze zákonných ustanovení, na základě kterého se omezení osobní svobody připouští, je i § 116 odst. 2 trestního řádu, umožňující nařízení pozorování duševního stavu obviněného ve zdravotnickém zařízení za účelem vyšetření jeho duševního stavu. Nařízení pozorování ve zdravotnickém zařízení však právě proto, že jím dochází k omezení jednoho z nejvýznamnějších základních práv člověka, je třeba považovat za opatření výjimečné. K použití tohoto ustanovení je proto třeba přistupovat pouze za přísného dodržení všech jeho podmínek a ty vykládat restriktivně, ostatně v souladu s jednou ze zásad trestního řízení, která vychází z obecné zásady stanovené čl. 4 odst. 4 Listiny, totiž zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti), promítající se do § 2 odst. 4 trestního řádu a spočívající v zásadě takového postupu orgánů činných v trestním řízení, který zasahuje do základních práv a svobod, jen pokud je to nezbytně nutné.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 27. listopadu 2000 sp. zn. IV. ÚS 289/2000 ve věci ústavní stížnosti F. O. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 5. 4. 2000 sp. zn. 9 To 269/2000 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně z 28. 2. 2000 sp. zn. Nt 70/2000 o nařízení pozorování stěžovatele v psychiatrické léčebně.