Nález 24/2007 SbNU, sv.44, K pojmu stavba pro účely daňových předpisů

Výrok

I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2005 č. j. 4Afs 29/2003-76 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005 č. j. 30 Ca 62/2005-21 bylo zasaženo do stěžovatelova základního práva zaručeného čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

II. Tato rozhodnutí se zrušují.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 6 zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005 č. j. 30 Ca 62/2005-21 (dále jen „rozsudek krajského soudu“) a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2005 č. j. 4 Afs 29/2003-76 (dále jen „rozsudek Nejvyššího správního soudu“).

2. Stěžovatel namítá, že napadená soudní rozhodnutí vycházejí z nesprávného právního posouzení věci, když při vyměření daně ze staveb podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“) vychází z pojmu stavby ve smyslu stavebního zákona [zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], a nikoli ve významu občanskoprávním (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 7 zákona o dani z nemovitostí jsou předmětem daně ze staveb stavby na území České republiky, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Podle § 8 tohoto zákona je poplatníkem daně ze staveb vlastník této stavby. Stěžovatel nesdílí názor, že předmětem daně ze staveb je každá stavba ve smyslu veřejnoprávních předpisů, pokud byla zkolaudována, a to bez ohledu na úpravu občanského zákoníku, která vymezuje věci movité, nemovité a jejich součásti. Nesprávnou aplikací příslušných ustanovení zákona o dani z nemovitostí došlo k porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a čl. 11 odst. 5 Listiny.

3. Dále poukazuje na to, že nebylo přihlédnuto k jeho námitce, že není vlastníkem stavby (vnitropodnikové komunikace), která byla předmětem daňových rozhodnutí a která ani není samostatnou věcí dle občanskoprávních předpisů, ale pouze součástí věci jiného vlastníka. Nepřihlédnutí k této námitce považuje stěžovatel za porušení…