Nález 34/2003 SbNU, sv.29, K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonemK placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 34

I. ÚS 276/01

K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem
K placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Ústavní soud se již v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 21, nález č. 5; vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.] o návrhu na zrušení § 18a odst. 1 písm. c), § 18a odst. 2 písm. b) věty za středníkem a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb., podrobně zabýval povahou smlouvy o přepravě osob podle § 760 a násl. občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Dle jeho názoru se jedná o úpravu obecnou, která se vztahuje na všechny druhy dopravy, v důsledku čehož společná ustanovení ke smlouvám o přepravě uvedená v § 772 o. z. umožňují, aby podrobnější úprava osobní a nákladní přepravy byla stanovena zvláštními předpisy, a to zejména přepravními řády a tarify. Přeprava osob je dle přesvědčení Ústavního soudu vztahem soukromoprávním, jenž vzniká na základě smlouvy o přepravě, která je u hromadných dopravních prostředků uzavírána obvykle konkludentním jednáním. Vzhledem k tomu, že na provozování veřejné hromadné dopravy má pochopitelný a významem přepravy osob odůvodněný zájem i stát, uznal Ústavní soud za přiměřenou veřejnoprávní regulaci některých otázek přepravy osob.

V řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 67; vyhlášen pod č. 271/1995 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 43/97 (tamtéž, svazek 10, nález č. 48; vyhlášen pod č. 119/1998 Sb.) „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 (tamtéž, svazek 21, nález č. 30; vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.) ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Přirážka k jízdnému představuje ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 penále, tj. pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§ 544 odst. 3 o. z.). Z pohledu ústavní akceptovatelnosti veřejnoprávního zásahu v oblasti smluv o přepravě je tímto vyjádřen i prostor přepravními řády (vydanými podle § 772 o. z.) nahradit stanovení sankce za nezaplacení jízdného smluvní pokutou normativní úpravou této sankce formou penále.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. března 2003 sp. zn. I. ÚS 276/01 ve věci ústavní stížnosti D. p. hl. m. P., a. s., proti rozsudku…