Nález 34/2008 SbNU, sv.48, K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruky)

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 Ca 135/2006-77 se ruší.

II. Návrh na náhradu nákladů řízení se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 27. 9. 2006 doručen v elektronické formě návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jímž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku obecného soudu. Dne 29. 9. 2006 byl návrh doplněn písemnou formou. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na náhradu nákladů řízení.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

3. Dne 29. 3. 1996 vystavila stěžovatelka ve prospěch Celního úřadu Beroun globální celní záruku, jíž se zavázala za určitého celního deklaranta zaplatit celní dluh, pokud nebude splněn v zákonné lhůtě, a to až do částky 300 000 Kč. Rozhodnutím Celního úřadu Beroun (dále též „celní úřad“) č. j. PR-1090/97 ze dne 2. 6. 1997 byla stěžovatelka vyzvána, aby zaplatila státní pokladně částku 300 000 Kč, a to právě z titulu poskytnuté globální celní záruky. Navzdory řádnému zaplacení částky 300 000 Kč vydal Celní úřad Beroun dne 15. 4. 2004 celkem 55rozhodnutí, přičemž v dotčeném případě je relevantní rozhodnutí výše citovaného správního orgánu ze dne 15. 4. 2004 č. j. R/00025/2004, kterými uložil stěžovatelce zaplacení částek v celkovém souhrnu mnohonásobně převyšujícím částku 300 000 Kč. Rozhodnutí celního úřadu bylo dne 25. 2. 2005 potvrzeno rozhodnutím Celního ředitelství Praha. V následně vyvolaném soudním řízení rozhodoval naposledy Městský soud v Praze, který, jsa vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu podle ustanovení § 110 odst.3 soudního řádu správního, rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 27. 7. 2006 tak, že žalobu proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha zamítl.

4. S ohledem na prakticky shodná rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech téže stěžovatelky lze její právní argumentaci shrnout následovně.

5. Ochranu garantovanou čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) měly soudy stěžovatelce odepřít užitím rozšiřujícího a účelového výkladu § 256 zákona č. 13/1993, celní zákon, ve…