dnes je 21.12.2024
Input:

Nález 46/2000 SbNU, sv.17, K důsledkům rozhodnutí vydaného nepříslušným správním orgánem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 46

I. ÚS 513/98

K důsledkům rozhodnutí vydaného nepříslušným správním orgánem

Má-li správní orgán za to, že jeho příslušnost není dána, nemůže vydat rozhodnutí ve věci samé, protože by se jednalo o paakt, resp. nulitní správní akt.

Jestliže soud rozhodující o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu státní správy dospěje k závěru, že věc nepatří do věcné působnosti správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, tj. že jde o absolutní věcnou nepříslušnost správního orgánu, nemůže soud toto rozhodnutí potvrdit. Jedná se totiž o takovou vadu, k níž soud přihlíží z povinnosti úřední bez ohledu na to, zda navrhovatel na tuto vadu poukazoval, či nikoli. Vzhledem k tomu, že zákonodárce nulitu (neexistenci) aktu výslovně neupravil, znamená to, že nelze výrokem soudu toliko autoritativně deklarovat, že pseudoakt nemá žádné právní důsledky. Vzhledem k tomu, že nulitní akt se zpravidla představuje na první pohled jako perfektní a jsou z něj vyvozovány jeho autorem právní důsledky mocensky prosazované, je třeba vycházet z toho, že i takové akty je nezbytné rozhodnutím soudu odstranit.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 28. března 2000 sp. zn. I. ÚS 513/98 ve věci ústavní stížnosti M. J. a P. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 31. 8. 1998 sp. zn. 28 Ca 300/97, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, z 21. 7. 1997, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 300/97 ze dne 31. 8. 1998 se zrušuje.

II. Odůvodnění

1. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 300/97 ze dne 31. 8. 1998.

Zemřelá matka stěžovatelů byla výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 720 role o výměře 17 414 m2 v k. ú. M. Stěžovatelé vyzvali držitele pozemku S., n. p., k jeho vydání jak podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“), tak podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Protože vyzvaný odmítl uzavřít smlouvu se stěžovateli a pozemek jim vydat, podali stěžovatelé podle zákona o mimosoudních rehabilitacích žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10. Tento soud usnesením sp. zn. 21 C 111/92 ze dne 19. 7. 1993 řízení zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému správnímu orgánu, když dospěl k závěru, že v daném případě je zapotřebí vydání předmětného pozemku posuzovat podle zákona o půdě. Dále ve věci rozhodoval Magistrát hl. m. Prahy, pozemkový úřad (dále jen „pozemkový úřad“), který rozhodl tak, že stěžovatelé nejsou vlastníky předmětného pozemku a že tento pozemek nelze vydat, neboť je zastavěn, že však stěžovatelům náleží náhradní pozemek nebo náhrada. Na základě opravného prostředku stěžovatelů rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 23. 4. 1996 sp. zn. 28 Ca 12/95 zrušil rozhodnutí pozemkového úřadu a vrátil mu věc k dalšímu…

Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
                Nahrávám...