Nález 48/2003 SbNU, sv.30, K povinnosti soudu vyzvat žalobce k odstranění vad správní žaloby

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2001 č. j. 38 Ca 408/2000-34 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze. Domnívá se, že jím došlo k porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“).

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 38 Ca 408/2000, z něhož zjistil následující:

Žalobou ze dne 6. 9. 2000 se stěžovatelka domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 7. 2000 č. j. 2097/130/2000 a rozhodnutí Finančního úřadu ve Vlašimi ze dne 18. 8. 1998 č. j. 29930/98/022971/2808. Uvedla, že je přesvědčena, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s právními předpisy, a to jak po stránce hmotněprávní, tak i procesněprávní. Podrobné zdůvodnění svého tvrzení, jakož i celé žaloby, přislíbila doplnit do tří týdnů.

Usnesením ze dne 24. 4. 2001 č. j. 38 Ca 408/2000-34, nyní napadeným ústavní stížností, Městský soud v Praze řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku z žaloby. V odůvodnění odkázal na ustanovení § 249 odst. 2, § 250b odst. 1, § 250d odst. 3 a § 250h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen „o. s. ř.“). Poznamenal, že žaloba se shora uvedeným obsahem byla doručena soudu dne 8. 9. 2000 a lhůta pro podání žaloby uplynula stěžovatelce dnem 13. 9. 2000. Podrobné odůvodnění podané žaloby bylo doručeno soudu dne 2. 2. 2001. Městský soud v Praze shledal, že vyjma obecného tvrzení, dle něhož jsou napadená rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, neuvedla stěžovatelka žádné konkrétní případy nezákonnosti, jež by tak byly podkladem pro přezkumnou činnost soudu. Uvedená žaloba, de facto pouze blanketární, tedy nebyla způsobilá věcného projednání. Soudu by jinak nezbylo, než stěžovatelku vyzvat, aby vady žaloby odstranila. Tento postup ovšem nebylo možné zvolit, neboť žaloba byla podána pouze pět dní před uplynutím lhůty podle § 250b odst. 1 o. s. ř. Ani sama stěžovatelka však neměla v úmyslu sdělit soudu důvody dříve než do tří týdnů po podání žaloby, resp. posléze do…