Nález 66/2008 SbNU, sv.49, K aplikaci moderačního práva soudu při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 49, nález č. 66

I. ÚS 188/08

K aplikaci moderačního práva soudu při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení

Ustanovení § 150 občanského soudního řádu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení [nález sp. zn. I. ÚS 305/03 ze dne 12. 7. 2005 (N 136/38 SbNU 3)]. Hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je však zásada úspěchu ve věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení [nález sp. zn. I. ÚS 257/05 ze dne 20. 12. 2005 (N 231/39 SbNU 449)].

Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, jakými úvahami se řídil, když posuzoval jako neplatnou smlouvu o sdružení uzavřenou mezi žalobci a stěžovatelem. Důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nebyla náhrada nákladů řízení úspěšnému žalovanému přiznána, spatřuje pouze „v lehkomyslném postoji žalovaného k řešení otázky úhrady svého dluhu vůči žalobcům a společnosti ODIST, obchodní a distribuční spol. s r. o., které vyústilo v uzavření neplatné smlouvy o sdružení“. Uznávaná literatura v souvislosti s použitím § 150 o. s. ř. uvádí, že „při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další“ (viz Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 673-674). Z předmětného spisu Okresního soudu v Rakovníku však vyplývá, že se krajský soud podobnými úvahami nezabýval, stejně jako pominul skutečnost, že dokazování v celém řízení bylo zaměřeno a soudy vedeno jen k prokázání finančních částek, které měly být do společnosti vloženy a které by in eventum měl stěžovatel žalobcům vyplatit. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tedy nebylo zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, neboť krajský soud - bez dostatečného a přesvědčivého odůvodnění - o nich rozhodl ve zjevném nesouladu s výrokem, kterým rozhodl v meritu věci.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 3. dubna 2008 sp. zn. I. ÚS 188/08 ve věci ústavní stížnosti J. B. proti výrokuII.a výroku III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2007 sp. zn. 22 Co 480/2007 a proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v…