Nález 81/1996 SbNU, sv.6, K otázce rozhodování o námitce podjatosti v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 81

I. ÚS 167/96

K otázce rozhodování o námitce podjatosti v trestním řízení

Trestní řád stejně jako jiné právní předpisy je nutno chápat komplexně a systematicky a jeho jednotlivá ustanovení nelze vytrhávat z celkového kontextu, do něhož jsou zasazena. Stěžovatel je na omylu, když tvrdí, že trestní řád nikde nespecifikuje pojem „orgán“ a že je proto třeba vycházet ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Pokud se v ustanovení § 31 trestního řádu hovoří o „orgánu“, kterého se týkají důvody vyloučení, zatímco v ustanovení § 30 odst. 1 jsou přímo uvedeni soudce, přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že v případě § 30 odst. 1 měl zákonodárce na mysli konkrétní osoby a v případě § 31 orgány, jichž jsou tyto konkrétní osoby příslušníky. Obě ustanovení je totiž nutno vykládat ve spojení s ustanovením § 12 odst. 1 trestního řádu, podle něhož se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soudce, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán. Z toho mimo jiné vyplývá, že pokud je v ustanovení § 31 odst. 1 trestního řádu uveden pouze pojem „orgán“, je třeba jej chápat toliko jako souhrnné označení, jímž zákonodárce „zastřešil“ všechny subjekty, výslovně uvedené v ustanovení § 30 odst. 1 cit. zákona.

Pokud tedy v souzené věci o námitce podjatosti rozhodovala v prvém stupni stejná osoba, proti níž byla tato námitka vznesena, nedošlo k porušení trestního řádu, protože nic takového trestní řád nevylučuje.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 17. září 1996 sp. zn. I. ÚS 167/96 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem z 12. 4. 1996 sp. zn. 2 KZt 64/96 o návrhu na vyloučení státního zástupce z vykonávání úkonů trestního řízení.