Nález 86/2009 SbNU, sv.53, K výši odměny soudního exekutora při dobrovolném plnění povinného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 86

I. ÚS 944/07

K výši odměny soudního exekutora při dobrovolném plnění povinného

V dané věci je z ústavněprávního hlediska významné, že proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek [§ 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen „exekuční řád“)]. Je-li tedy řízení toliko jednoinstanční, vyžaduje to od obecného soudu zvláštní pečlivost, neboť jakékoli pochybení nebo nesrovnalost, na kterou již účastník řízení nemůže v řádném procesu reagovat, může dosáhnout dimenze ústavní. Ústavní soud proto dovozuje, že v podobných případech je namístě zdůraznit i zvláštní postavení, které má justice jako garant hodnot právního státu. Je třeba vyjít z požadavku, podle kterého je nezbytně důležité, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly u občanů důvěru. Účastníci řízení oprávněně očekávají, že soud bude nestranný a spravedlivý v každém ohledu a v každé fázi řízení, neboť v této oblasti má význam i jevová stránka soudního řízení.

Ústavní soud proto v dané souvislosti připomíná, že porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může být i situace, kdy v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část skutečností, která vyšla v řízení najevo, eventuálně- nebo tím spíše - pokud byla účastníkem řízení namítána, nicméně obecný soud ji právně nezhodnotil v celém souhrnu posuzovaných skutečností, aniž by např. dostatečným způsobem odůvodnil jejich irelevantnost. Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. i libovůle, zakázané v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K námitkám stěžovatele shora uvedeným, které se samy nabízejí, však obecný soud podrobnější stanovisko nezaujal.

Pokud jde o závěr okresního soudu o neopodstatněnosti podaných námitek proto, že stěžovatel neuhradil ani veškeré náklady exekuce, a tedy nesplnil podmínky dané § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „exekutorský tarif“) pro aplikaci toliko 50% odměny soudního exekutora, je nutno souhlasit se stěžovatelem, že právě v tom spočívá podstata jeho námitek proti příkazu k náhradě nákladů exekuce. Stěžovatel byl totiž v přípise soudního exekutora ze dne 15. 11. 2006 označeném jako předvolání vyzván pouze k zaplacení částky stanovené v exekučním titulu, tj. pohledávky ve výši 239 204,20 Kč s přísl. a náhrady nákladů řízení ve výši 51 530 Kč, a to ve lhůtě do 29. 11. 2006, a nikoliv současně i k dobrovolné úhradě částky připadající na náklady exekuce; o ní nejenže v předvolání nebylo nic zmíněno, ale tato v dané fázi řízení nemohla být (nejenom stěžovateli) ani známa, neboť o stanovení její výše je rozhodováno právě až v příkaze o úhradě nákladů exekuce. Stěžovatel ve lhůtě stanovené exekutorem uhradil celou částku stanovenou exekučním titulem, včetně veškerého v té době vykonatelného příslušenství. Ke dni skončení…