Nález 9/2001 SbNU, sv.21, K náhradě škody způsobené státními orgányK překážce rei iudicataeK závaznosti mezinárodních smluv

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 9

I. ÚS 281/97

K náhradě škody způsobené státními orgány
K překážce rei iudicatae
K závaznosti mezinárodních smluv

V článku 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., se stát zavázal respektovat práva uznaná v Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům na svém území bez jakéhokoliv rozlišování. V odstavci 3 téhož článku se stát zavázal „zajistit, aby se kterékoli osobě, jejíž práva nebo svobody tímto Paktem uznané byly porušeny, dostalo účinné ochrany bez ohledu na to, zda se porušení jejího práva nebo svobody dopustily osoby jednající v úřední funkci“. Soud rozhodl v r. 1977 v rozporu s tímto závazkem tehdy již platné smlouvy. Proto bylo třeba v dané věci zvážit, zda vzhledem ke specifické povaze tohoto případu lze uplatnit princip „rei iudicatae“ na rozsudek soudu, který porušil základní práva, jež byla v době rozsudku pro soud závazná. I když věc byla rozsouzena formálním prostředkem označeným za rozsudek, materiálně se tak stalo způsobem, který je v rozporu se zásadou spravedlivého projednání věci. Ústavní soud má za to, že materiálně nelze chápat rozsudek, o který se opírá námitka „věci rozsouzené“, v tomto případě jinak, než jako cílený, politicky motivovaný akt obrany totalitního státu vůči nárokům vzneseným obětí jeho aktivit. Jestliže již v roce 1977 byl soud povinen respektovat Pakt, pak tím spíše i nyní je třeba respektovat čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jakož i článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. ledna 2001 sp. zn. I. ÚS 281/97 ve věci ústavní stížnosti L. Š. a nezletilého J. Š. (právních nástupců stěžovatele J. Š.) proti rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 4. 1997 sp. zn. 3 Cdon 965/96, proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 12. 1994 sp. zn. 25 Co 300/94 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze 4. 2. 1994 sp. zn. 8 C 26/93 ohledně náhrady škody způsobené stěžovateli státními orgány při demonstracích v roce 1969.