Nález 97/2007 SbNU, sv.45, K pojmu stavba podle zákona o dani z nemovitostí

Výrok

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2005 č. j. 4 Afs 23/2003-78 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005 č. j. 30 Ca 57/2005-21 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 9. 2005, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně (dále též jen „krajský soud“). Tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na uložení povinností pouze na základě a v mezích zákona dle čl. 4 odst. 1 Listiny a dále čl. 11 odst. 5 Listiny. Současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.

Z obsahu spisů Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 485/2000 a sp.zn. 30 Ca 57/2005 bylo zjištěno následující:

Rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně (dále též „žalovaný“) ze dne 14. 8. 2000 č. j. 100-1/00/FŘ 140 bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 31. 8. 1999 na daň z nemovitostí za zdaňovací období roku 1997 ve výši 62 591 Kč.

O žalobě stěžovatelky, v níž namítala, že jí byla nesprávně vyměřena daň ze staveb namísto daně z pozemku, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 6. 2003 č. j. 30 Ca 485/2000-50, kterým napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost.

Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2005 č. j. 4 Afs 23/2003-78 tento rozsudek zrušil. Konstatoval, že při posouzení, zda předmětná komunikace je stavbou či pozemkem, tedy zda spadá pod daň ze staveb či z pozemků, je nutno se opřít o odborné posouzení příslušného stavebního úřadu. Ze správního spisu pak dovodil, že tento úřad posoudil soubor nemovitostí jako stavbu, neboť i v kolaudačním rozhodnutí a jeho výchozích podkladech je předmětná komunikace označena jako stavba. Proti kolaudačnímu rozhodnutí pak stěžovatelka nepodala žádné námitky či odvolání, ani se nepokusila tyto komunikace z režimu stavby následně vyloučit. Za nesprávný označil názor krajského soudu, že předpokladem daně ze staveb je existence obvodového pláště stavby, neboť pro základ…